Pár dní zpátky překonali Danny Menšík a Nathan Paulinnový rekord v chůzi na highline – 1020m. Přejít lajnu ve výšce 600m nad řekou, nataženou mezi horami a houpající se do rytmu silného větru, trvalo Nathanovi 1 hodinu a 15 minut, Danny se dostal z jednoho konce na druhý až na třetí pokus, ale zato s neuvěřitelným časem 40 minut.
Sleduj rekordní pokus:
4 min
Světový rekord je doma! Čech dal 1km na slackline
Danny Menšík a Nathan Paulin dokázali chůzí na highline ujít 1020m. Přešli lajnu ve výšce 600m nad řekou, nataženou mezi horami a houpající se do rytmu silného větru.
Co za takovým rekordem vězí a jaké to celé bylo z pohledu Dannyho Menšíka, našeho nového českého rekordmana, se dozvíš v rozhovoru:
Jak dlouho se už věnuješ slacklinám/longlinám/highlinám?
Teď na jaře tomu bude už pět let, co jsem poprvé stoupnul na lajnu. Někdy ke konci roku 2011 jsem pak přešel svou první highline a od té doby už to bez toho nejde.
Jak dlouho jsi tuhle věc měl už v hlavě? A jak dlouho trvaly přípravy?
Kilometr jsme měli všichni v hlavě odjakživa, ale jen jako nedosažitelnou metu.
Někdy od podzimu 2015 jsme si pak říkali, že to třeba někdy půjde, ale furt to bylo spíš na úrovni mýtu.
Před Vánoci jsem si pak ale definitivně řekl, že to zkusíme, ať se děje cokoliv a napsal jsem Nathanovi a Theovi (Frantíci), jestli do toho půjdou se mnou. Navrhl jsem, že zajistím sponzora na back up (záchranné lano) a oni seženou lajnu. Původně jsme našli vhodný plac ve Španělsku v Mont Rebei a datumově jsme se domluvili na únor. Kvůli přeplněným kalendářům jsme pak datum posunuli na březen a potom na duben. Ale to už je jaro a v Mont Rebei je spousta chráněných ptáků, co hnízdí, takže by neprošlo povolení. Tak jsme museli vytasit plán B. Nakonec jsme skončili na Aiglunu, což byla víc než dobrá náhrada. Organizace trvala několik měsíců a strávili jsme mnoho hodin na telefonu a e-mailu kvůli sponzorům, povolení a materiálu.
Z čeho jsi měl před rekordem největší strach?
Nemůžu říct jen jednu věc, protože tam bylo tolik aspektů, co se mohlo pokazit, že jsem si oddechl opravdu až po tom, co jsem udělal první krok na lajně. Počínaje povolením od úřadů, přes výrobou a včasné doručení lajn až po počasí.
Nikdo z nás si sice nebyl jistý, jestli je to vůbec možné, ale chození byl opravdu až ten nejposlednější díl skládanky, a tak jsme ani neměli čas se bát přechodu.
Jak se dá natrénovat na takovej rekord?
Roky dřiny a odříkání. Sice jsem předtím trénoval trochu vytrvalost tím, že jsem chodil tam a zpátky na kratších highlinách, ale stejně je to nakonec v hlavě a tam se to moc natrénovat nedá.
Co je z technickýho hlediska nejtěžší na natažení 1km lajny?
Asi úplně nejtěžší je dostat celý “set up” (lajna s back upem) na druhou stranu, čili spojení stran. Ke spojení obou kotvení jsme použili drona a vlasec. Po vlasci jsme přetáhli 4mm lanko a potom už celou lajnu, což bylo úplně nejtěžší. Je to strašná dřina, protože taháš velkou váhu na malém lanku, které se ti s rostoucím tahem víc a víc zarývá do rukou. No a my jsme to měli zpestřené ještě o nárazy větru, které málem způsobily přetržení toho lanka. To byl moment kdy už jsem si říkal, že jsme skončili.
Jak těžké je najít ideální místo pro realizaci takového rekordu?
Míst by bylo hodně, ale najít to, které je nějak dostupné vzdálenostně, finančně a panují tam dobré podmínky, to je občas dost umění. Pomáháme si 3D mapami, ale stejně tam pak musíš zajet, přeměřit to laserem a zjistit přístup. Plus čím víc máš matroše, tím hůř se někam dostáváš. Třeba tady na Aiglunu jsme měli na každou stranu 1,5 až 2 hodiny výšlap ke kotvení. S 30kg batohama to dost bolelo.
Kolik lidí je potřeba k realizaci?Při napínání nás bylo osm, ale celkově se tam vystřídalo okolo 15 osob, co nám pomáhali na místě. Ale kdybych měl počítat kolik lidí nám s něčím pomohlo, něco nám půjčili, nebo točili a fotili, tak je to tak 30…
Šlo všechno podle plánu?
Až do příjezdu na místo ani trochu, ale jakmile jsme přijeli a začala samotná akce, tak nás karma odměnila ultimátním štěstím a všechno už šlapalo jak hodinky, i když to nebylo lehké.
Co bylo nakonec při samotném zdolávání rekordu nejtěžší?
U všech fází jsme jeli na max. Organizace, napínání, přechod - nic nebylo zadarmo a já jsem za to vděčný, protože bez pořádné cesty není ten cíl tak vytoužený a sladký.
Jaký jsou tvý následující plány? Přemýšlíš nad dalším podobným bláznovstvím?
Hory, kopce, hory,… highliny, ke kterým si musíš vylézt. Prostě lezení, alpinismus a highline jdou krásně k sobě.