Red Bull Showcase

Mise splněna! Volhy jsou doma, ale byla to síla

,,Kde má člověk hranici svých možností?" ptá se parta, která se domů snažila dovézt historické vozy.
Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Přístav v Černomorsku
Autor: Jan Makalouš, Red Bull Showcase

Jsme unavení a vyčerpaní. V posledních týdnech jsme stihli více věcí, než většina cestovatelů za půl roku. Nejde však o ujetou vzdálenost, ta by nám nečinila takové problémy, ale spíše o plejádu absurdních situací a výživných zážitků. Za tři týdny jsme zvládli sehnat auta, připravit je na cestu, navzdory neuvěřitelné byrokracii, a zdolat zásadní část naší výpravy. Když už vyhlížíme konec naší cesty, má přijít zásadní rána!

⬡ Článek vznikl pro platformu Red Bull Showcase, přes kterou může kdokoli zasílat články, videa nebo fotky z nejrůznějších dobrodružství a stát se tak spoluautorem RedBull.cz. Více na redbull.cz/showcase.

Takhle to vypada jako pekne houpanicko, ale po 24 hodinach uz to prijemne neni:-)

Posted by Yerevan -GAZ- Prague on Sunday, April 23, 2017

Po dvou dnech a dvou nocích přistáváme k břehům Evropy. Konkrétně do Černomorsku na jižní Ukrajině. Za ty dva dny na rozbouřeném moři jsme si vůbec neodpočinuli, přestože jsme skoro stále spali. Myslíme si, že naše svaly v horizontální poloze pracovaly i ve spánku.

Vtipkujeme, že takovou vzdálenost naše auta bez opravy ještě neujela. Sranda nás však brzo opouští.

Ještě na palubu přichází ukrajinští celníci a v jídelně si staví provizorní celnici. Když přicházíme na řadu, zmizí nám úsměv úplně. Arménské tranzitní značky nikoho nezajímají. Za to ty Gruzínské poutají velkou pozornost. Ty jsme totiž měli nalepené, když jsme opouštěli Batumi, takže je máme i na lodním lístku. K těmto značkám ale nemáme žádné doklady. V našich kupních smlouvách figurují pouze Arménská čísla.

„Tak to jsme tu ještě neměli, to bude problém,“ vysvětluje korpulentní Ukrajinka. Po několika hodinách se i tento problém zdá být malicherný. Dostáváme razítka do pasů, že můžeme vstoupit na Ukrajinu, ale bez aut. Protože máme tranzitní značky, hrozí, že bychom auta chtěli na Ukrajině prodat, což je zcela bizarní. Prodávat GAZ v zemi, kde je jich po Rusku snad nejvíce na světě… Řešení se však zdá být v nedohlednu. Je pozdní noc, a tak nám nezbývá, než se vrátit druhý den.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Opravy po cestě

Nakládáme tašky spolu se všemi věcmi na záda a vyrážíme do centra Oděsy, abychom si našli ubytování. Další den se vracíme do přístavu. Změnila se služba a tak zjišťujeme další informace. Jeden z úředníků nám vyčíslil depozit za každé auto ve výši 450.000 Kč, který je nutné uhradit, chceme-li pokračovat v naší cestě. Částka by nám prý byla vrácena po opuštění hranic Ukrajiny. Mega ale nemáme a důvěru v místní orgány už vůbec ne.

Morálka nám klesá na minimum a my zvažujeme možnosti. Auta máme stále v bezcelní zóně, odkud není úniku. Jsme zcela v pasti.

Mohli bychom přejet z Oděsy do Varny (Bulharsko), nebo do Konstanty (Rumunsko). Jediný trajekt je však rozbitý a tak nám nezbývá žádný spoj. Nabízí se možnost jednoho trajektu jedoucího za několik dní ale do Istanbulu nebo se můžeme za týden vrátit trajektem do Batumi, odkud jsme přijeli. To by bylo strašné, další dny na moři! Navíc všechny možnosti jsou také značně drahé. Voláme českou ambasádu v Istanbulu, kde nám pomáhají zjistit, jestli by v Turecku nebyl s auty stejný byrokratický problém...

Dny v Oděse se neuvěřitelně vlečou. Pendlujeme mezi hostelem a přístavem a trávíme bezesné noci úvahami, jak danou situaci vyřešit. Každý den nám v přístavu naskakuje nemalé parkovné. Dokonce jsme už i zvažovali, že zde auta necháme a jednoduše odjedeme. Krom toho, že se nechceme vzdát, by nám ale stále naskakovalo manko za parkovné, které by se tak jen po měsíci vyšplhalo skoro na cenu aut. Napadají nás i černé myšlenky. Auta nenápadně zapálit, anebo shodit do moře. Jsme na tom skutečně mizerně.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Přelepování značek pod dohledem celníků

Nakonec nám svitla naděje. V Oděse existují brokeři, kteří by za nás onen depozit mohli zaplatit, samozřejmě za úplatu. Objíždíme tak adresy brokerů, které jsme přes internet našli. Na adresách se ale žádné kanceláře nenachází, a když už, jsou exekutory zapečetěné. Nacházíme však lidi, kteří nás propojují s dalšími, až se ocitáme na okraji Oděsy před domem, který je obehnaný vysokou zdí. Voláme na smluvené telefonní číslo a do domu nás vpouští několik goril. Je jasné, že tohle obyčejní brokeři nejsou. Po pár hodinách, strávených s několika mafiánskými bosy, se dozvídáme, že pokud nemáme firmu, ani oni nám nepomohou. Odcházíme se svěšenými hlavami. Za pár hodin nám ale má jet trajekt do Istanbulu, takže není čas na hrdinství a nasedáme do taxíku a směřujeme do přístavu. Cestou nám píše jakási Elena, že by nám možná mohla pomoci. Více ale bude vědět za pár hodin.

Nervy máme na pochodu, ale rozhodujeme se svěřit se do rukou této mafiánské ženštiny a nechat trajekt odjet bez nás.

Elena a její společníci jsou ochotni za nás depozit zaplatit, ale bude to stát 1000 dolarů. Navíc nám do auta dají svého člověka jako pojistku, že auta neprodáme a v co nejkratším čase se dostaneme na hranice. Nemáme na výběr, je to naše jediná šance. Musíme zaplatit zálohu a druhý den by vše mělo být připravené k odjezdu. Jak už jsme si několikrát ověřili, když je člověk v nouzi, musí důvěřovat svému instinktu. Postupem času zjišťujeme, že našimi dolary se obšťastnila velká část přístavních úředníků. Když platím zálohu v hotovosti, snažím se jednoho z nich natočit. Když to zjistí, je hodně nervózní. Slibuji mu, že pokud vše půjde hladce, video smažu.

Druhý den skutečně vše klape a v poledne máme všechny dokumenty hotové a slavnostně vyjíždíme z přístavu. Je to nádherný pocit. Hned za branou si k nám usedá Saša, poměrně silný, ale sympatický bodyguard s malou pistolkou. Po následující dny s námi bude cestovat, jíst a spát, dokud nepřekročíme hranice s Rumunskem vzdálené 780 km. Saša si myslí, že to můžeme zvládnout za den, ale to ještě nezná naše káry.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Cesta do Rumunska bude delší...

Na naší cestě není nic jednoduché. Auta jedou na plyn (CNG), což je na Ukrajině, oproti Gruzii a Arménii, docela problém. Síť stanic je zde daleko řidší, zvláště na naší nejkratší trase směrem k hranicím.

Plánujeme tak cestu od jedné stanice ke druhé, aby nám vždy plyn stačil. Hned první stanice za Oděsou je ale vzdálena více, než můžeme zvládnout. Přesto se pokoušíme zlomit fyzikální zákony a vyrážíme. Několik desítek kilometrů před stanicí CNG nám však plyn skutečně dochází. Kluci během hodiny přestaví Volhu tak, aby mohla jet na benzín. Kupodivu nádrž těsní a tak jedno auto bychom měli. U Gazíka je však problém, ten nádrž nemá. Jako jediná možnost se jeví, naplnit velkou PET lahev benzínem a do ní přivést hadici od motoru. Aby však motor sál, musí být láhev výš než motor, takže Jirka zdvihá láhev nad hlavu a jako spolujezdec usedá vedle řidiče Zdeňka. Zprvu se smějeme, ale potom, co 5 litrů benzínu zmizí po 5 kilometrech, nám dojde humor. Posledních 50 kilometrů tak jedeme několik hodin a stále měníme láhve s benzínem. Kluci už se to naučili i během jízdy.

Když jim však za jízdy zkratuje přístrojová deska a začne hořet, kluci „smykem“ zastavují a vyskakují z auta. Naštěstí se benzín nevzňal…To by pro dnešek stačilo.

Saša zprvu vše monitoroval, ale časem otupěl jako my. Když dotankujeme plyn, oddychneme si. Konečně nacházíme motel. Saša nemá peníze, a tak ho ubytujeme v našem pokoji. Jen co položí hlavu, usne a slušně chrápe. Je pravdou, že nás varoval.

Další den pokračujeme, dnes už věříme, že dosáhneme hranic s Rumunskem. Máme však před sebou 550 km. Tolik naše auta ještě v jednom dni neujela! V této části Ukrajiny jsou silnice skutečně strašné. Vyjeté koleje sahají do hloubky desítek centimetrů. Do toho jsou všude díry obřích rozměrů. Zlaté české silnice. Teď už si jich budeme vážit. Mysleli jsme si, že hrůzu arménských silnic nic nepřekoná, ale Ukrajina vítězí.

Saša jede s námi ve Volze. Průběžně si povídáme a ze Saši vyleze, že je bývalý voják, ale po tom, co mu velení rok nezaplatilo, musel službu vlasti ukončit. To je už ale několik let nazpět. Když mu říkáme, že jsme v Oděse za celou akci zaplatili 1.000 dolarů, směje se. Říká, že dostane 250 hřiven (cca 235 Kč) na den. K tomu ještě dostal 400 hřiven na cestu zpět do Oděsy. Uklidňujeme ho, že takhle si to vrchnost rozděluje všude. Vrchol pyramidy slízne nejvíce a poslední mravenci mají minimum. S úsměvem na tváři mu navrhujeme, že když nám auta pomůže na Ukrajině prodat, o výdělek se podělíme.

Na hranice s Rumunskem (u města Siret) přijíždíme v noci. Loučíme se se Sašou, který nás opouští až ve chvíli, kdy vjíždíme do bezcelní zóny. Na Ukrajinských hranicích trávíme celou noc. K ránu se konečně dostáváme k těm rumunským....

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Tak rádi za sebou necháváme Ukrajinu

Po 7 hodinách čekání jsme konečně u Rumunů. Dáváme jim všechny doklady, ale stále potřebují dokument o Arménských tranzitních značkách. Narážíme na střet dvou byrokratických systémů. Arménie nám dala doklad pouze o odhlášení vozidel z jejich systému. Více ani nemohli. EU však potřebuje doklad o registraci těchto značek, protože jinak tyto značky nemohou akceptovat. Podle 50 let staré úmluvy EU neakceptuje značky Arménie. Když nám toto celníci sdělují, tváříme se na ně se zcela vyhořelými výrazy. Už nemáme sílu brečet, ani se smát. Zcela nevyspalí nemáme žádné emoce. Několik hodin trvá, než se Rumunští celníci shodli na tom, že nás na silnici skutečně pustit nemohou. Nemáme jim to za zlé, dělají jen svou práci. Honza má myšlenku, se kterou nelze než souhlasit. Na naší cestě se stále opakuje určitý počet typů lidí. Někteří se nám za každou cenu snaží pomoci, jiní jen tak přihlíží a další se nám stále snaží házet klacky pod nohy. Tyto kategorie se pak ještě dělí na další poddruhy, ale to je na delší vyprávění.

Jsme si jistí, že systém, ve kterém žijeme, si vytváří každý z nás. Někdo se snaží byrokracii přizpůsobit lidem a všemožně ji ohýbat, jiní zase byrokracii staví proti sobě samým. Přestože nám místní celníci předčasně ukončili cestu, nemůžeme se na ně zlobit. Skutečně se snažili najít schůdnou cestu. Co vše jsme museli absolvovat, z jakých průšvihů jsme se už dostali, abychom skončili zde, na hranici s Evropskou unií.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Odstaviště aut

Chvíli nám hrozilo, že nás Rumuni opět pošlou zpět na hranice s Ukrajinou. Tam by nás ovšem také nepustili, takže bychom cirkulovali mezi oběma přechody. Rumunům se však nakonec zželí našich skelných očí, a tak nás posílají na jediné možné místo. Do území nikoho, na odstavné parkoviště, kde již nějaký pátek odpočívá celá řada aut. Některá byla zabavena při celní prohlídce, protože v nich majitelé převáželi drogy, alkohol a cigarety. Mají rozbitá okna a většinou odmontované nárazníky a disky. Nad námi se vznáší hejno krkavců a je pošmourný jarní den. Lepší filmovou atmosféru už nemůžeme zažít. Nic tu není, pokud chceme na záchod, musíme projít přes celní kontrolu. Zprvu nás stále kontrolují, pak už na nás jen mávají. Máme dost času na pozorování místního života. Rumuni mají na této hranici takový rodinný přístup. Vládne tu mezi nimi dobrá nálada, kterou po několika hodinách přenášejí i na nás. Sledujeme, jak se zde mění směny. Všichni už nás znají, někdo nás lituje a někdo obdivuje.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Čekáme, co bude

Nemůžeme tu však zůstat dlouho. Rozdělujeme si úkoly a každý volá někam jinam a zjišťujeme možnosti. Po silnici jet nemůžeme, takže nám zbývá jen odtah do Prahy. Jeden z našich kamarádů pracuje v kamionové dopravě. Právě má auto v Košicích, což je ale stejně 600 km. Rumunsko se zdá být, co by kamenem dohodil od ČR, ale zas tak blízko to ještě není. Dělí nás 1400 km. Volám na odtahovky do ČR, ale nabízí odvoz obou aut za minimálně 60.000 Kč. To je síla! Na to už fakt nemáme. Rozhazujeme sítě po celnici a naštěstí, po několika hodinách, nacházíme odtahovku, která z Německa dováží auta do Rumunska a zpět se vrací prázdná. To je naše šance! Dokonce jsou ochotní nás naložit hned další den ráno. Také to není nijak levné, ale aktuálně nejschůdnější varianta. Bohužel s sebou mohou vzít jen jednoho člověka, takže volba padá na Honzu, který má doma ženu před porodem. My zbylí tři se musíme dopravit po své ose.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Ulehání na území nikoho

Usínáme tak s nadějí, že druhý den ráno naše auta vyzvedne záchrana. Na poslední chvíli ještě sháníme autobus nejprve do Bukurešti (9 hodin), odkud večer vlakem vyrazíme do Budapešti (12 hodin). Z Budapešti pak opět pojedeme autobusem konečně do Prahy (7 hodin). Po dvou dnech tak snad budeme doma!

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Nakládáme auta na podval

My tři si balíme všechny věci a vyrážíme na autobus. Abychom dostáli velkolepé pověsti naší cesty, samozřejmě autobus nestihneme, protože odjel dříve, než měl. Naštěstí nám pomáhá jeden Rumun, který svým autem autobus předjíždí a vysazuje nás 25 kilometrů daleko na další stanici. Jo, dobří lidé stále existují!

Cesta do Prahy byla předvídatelně strašná. Zadky už jsme necítili po prvních několika hodinách, za to jsme dohnali náš spánkový deficit a pospávali tak celých 40 hodin.

Po necelých dvou dnech jsme přijeli do Prahy a tím dostáli svých závazků. Auta i my jsme v pořádku dosáhli svého cíle! A tak naše cesta končí. Zprvu jsme si mysleli, že neúspěšně. Pak ale vše rekapitulujeme a dochází nám, že mise úspěšná byla! Auta jsme dovezli, dokonce v čase, který jsme si na cestu dali. Sice nás to stálo daleko více úsilí a peněz, ale to už se tak naivním chlapečkům stává.

Celý měsíc byl plný utrpení, únavy, ve znamení pudů sebezáchovy, ale i štěstí, které bychom si bez notné dávky stresu, neměli možnost užít. Naše kamarádství utrpělo velké šrámy, ale v konečném důsledku nás cesta stmelila a posunula. Tak kam pojedeme příště? Třeba pro Škodovku do Boleslavi? 

Auta už mají nový domov. Před pár dny jsme za ně zaplatili clo a DPH. Nyní už čekají na nového majitele. Pokud byste měli zájem, můžete se na ně podívat zde a zde.

Volha, privezt, z armenie, blog, cesta
Auta naložena!

Nestihl jsi minulé díly? Jak to vlastně celé probíhalo? ☛ Sleduj Facebook stránky
 

 

Red Bull Showcase
Red Bull Showcase

Související
Red Bull Showcase
přečti si více o
Další článek