BIKE
Takhle vidí nejextrémnější cyklistický závod v Česku vytrvalec Aleš Zavoral
Z šedesáti nezvládl Loudání dokončit včas ani jeden závodník. Ti museli kromě extrémní zátěže a únavy překonávat i padlé stromy a tuny bláta. Jaké dojmy si ze závodu přivezl jezdec Aleš Zavoral?
,,Jsem hodně soutěživý typ a pokud mám kapacity na to držet se v čele závodu, udělám pro to všechno,” říká cyklistický ultramaratonec Aleš Zavoral. V minulém článku jsme ti představili jeho 4000 kilometrů dlouhou cestu z jižní Evropy za polární kruh, dnes se zaměříme na pravděpodobně nejextrémnější cyklistický závod bez podpory v Česku - Loudání Českou Krajinou, zkráceně Loudání.
Loudalové, jak si závodníci přezdívají, do poslední chvíle před začátkem závodu netuší, kudy povede trasa. Pak jsou odkázáni pouze na tištěné mapy s vyznačenou trasou, všechno, co potřebují, si vezou s sebou na kole. Jestli budou spát v příkopě nebo na mechu, nikdo neřeší - hlavní je správně projet danou trasu, splnit všechny úkoly a dorazit do cíle včas. Za všechno mluví pravidlo pro nováčky, kteří se chtějí kvalifikovat:
Během prosince musíš na kole navzdory sněhu, zimě a bahnu zdolat co nejvíce českých hor a vyfotit se na vrcholu. Každá hora je obodovaná podle obtížnosti. Kvalifikovat se může 30 závodníků s největším počtem bodů.
Aleš měl štěstí - díky svému výkonu na North Cape 4000 oslovil organizátory a získal tak jako jeden z deseti závodníků “Divočáka” aneb divokou kartu. Zbylých 20 startovních pozic pak patří absolventům předchozích ročníků. ,,Organizátoři jsou asi tak trochu masochisti,” směje se v úvodu rozhovoru. Proč Aleše od závodění neodradila ani zabodnutá větev v noze a co všechno si s sebou na Loudání zabalil? Pokračuj dále a přečti si druhý článek ze třídílné série s Alešem Zavoralem!
Ani vítězi se nepodařilo závod dokončit v časovém limitu.
LOUDÁNÍ V ČÍSLECH:
- Vzdálenost: 830 km
- Převýšení: 38 000 m
- Čas: 7d 10h 25m
- Umístění: 5. místo (neoficiálně)
- Počet závodníků: 60
- Počet A4 stránek s mapou trasy: 80
Aleš Zavoral
© Kryštof Hlůže
Máš za sebou čtyřtisícový Nord Cape i Loudání po horách v pohraničí. Jak se od sebe tyto závody liší?
Dálkové cyklistické závody bez podpory se dělí na několik typů. První jsou závody jako Nord Cape 4000, kde máš jasně danou pevnou trasu a pokud z ní vybočíš, musíš se vrátit tam, kdes vybočil, nebo na závody s checkpointy, na kterých musíš jen projíždět danými body, ale trasu mezi nimi si volí každý sám.
Posledním typem závodů, jakým bylo právě Loudání, je asi nejšílenější. Organizátoři až do poslední chvíle tajili přesnou trasu a na internet zveřejnili jen výškový profil a čáru (slepou mapu), kudy trať pojede.
Trasa letošního Loudání
© Loudání
Několik koumáků zvládlo ještě před začátkem závodu z těchto indicií celkem přesně odhadnout, kudy by trať mohla vést. Takže když jsme 20 minut před startem dostali do rukou každý osmdesát A4 stránek map, už jsme alespoň trochu tušili, do čeho jdeme a kam zhruba pojedeme.
Papíry, na kterých je zobrazená mapa závodu Loudání
© Aleš Zavoral
Nikdo ti nesmí pomoct, všechno si řešíš sám, všechno co potřebuješ si vezeš s sebou na kole. Pomoci ti může jedině další Loudal.
Proč je Loudání vymyšlené tak, že se téměř nedá zvládnout?
Letos byl třináctý ročník a liché ročníky jsou prý vždycky tvrdší. Já to jel letos poprvé, tak to vím jen z doslechu. Obvykle se startuje ve středu večer a ti nejrychlejší dokončí závod během soboty nebo neděle. Minulý sudý ročník byl ale prý jednoduchý až moc - někteří závodníci dorazili do cíle už v pátek, takže si organizátoři asi chtěli spravit reputaci a pro 13. lichý ročník připravili pro změnu nějtěžsí trasu v historii Loudání. Jeli jsme tedy 830 kilometrů a +38 kilometrů převýšení, což byl opravdu brutus.
Většina hranice vede ve skoro neschůdném terénu a my se tam lopotili na kolech.
I takhle vypadal terén na Loudání
© Aleš Zavoral
Mohlo by tě zajímat
Jelo se v Beskydech na pomezí Slovenska, Polska a Česka. Vyráželi jsme z Velké Polomi u Ostravy, z té se jelo přes Hostýnské vrchy, pak celý Beskydy, následovalo Polsko, kde se udělala taková smyčka a pak jsme se vraceli po slovensko-polské hranici. To bylo asi nejhorší. Navíc tam byly všude obrovské polomy (polámané stromy) po vichřicích z jara, takže část, která by ti normálně zabrala několik minut, ti zabrala takto i několik hodin. Kolo se muselo neustále přenášet. Místy přes doslova hromady popadaných stromů a větví.
Loudalové vs. všudypřítomné polomy
© Aleš Zavoral
Když jsem dojel do cíle, moje nohy vypadaly dost strašlivě. Pokrývala je tlustá vrstva bláta a krve, což bylo paradoxně dobrý, protože mi tato krusta chránila a hojila zranění, která byla pod tím. Peklo přišlo, když jsem to pak ze sebe smyl. Vše začalo mokvat a natékat.
Občas mi někam mezi stromy zahučelo jen chodidlo, občas celá noha. Takže jsem byl celý dobitý a sedřený. Pravou holeň až do masa.
Tlustá vrstva bláta nohy chránila před infekcí
© Aleš Zavoral
Mohlo by tě zajímat
Takže organizátoři letos přestřelili?
Splnili, co slíbili - že to bude opravdu extrémní závod. Ale že to bude díky podmínkám až tak extrémní a náročné, to asi překvapilo i je. Za vše mluví fakt, že ani vítězi se nepodařilo závod dokončit v časovém limitu. Příjezd vítěze se předpokládal v pondělí ráno a prostor cíle byl otevřen do úterý do deseti hodin večer.
Vítěz Štěpán Stránský ale dojel do cíle až ve středu ve 3 ráno - pět hodin po jeho uzavření. Že je závod v daném čase nezvládnutelný, došlo organizátorům už v průběhu závodu, takže vyhlásili možnost si závod zkrátit v jeho polské části. Tím z Loudání vytvořili zkrácenou variantu “Loudáníčko”. Na plnou nezkrácenou trasu nás vyjelo 16 a 2 závod nedokončili. Celkem ale odstartovalo 60 lidí.
Aleš Zavoral
© Kryštof Hlůže
Na závod jsi vyrazil na celoodpruženém horském kole. Jak to šlo?
Na to, že to byl můj první dálkový závod na horském kole a na to, že jsem se ze začátku spíše učil na fungl novém kole jezdit, to dopadlo krásně - dojel jsem na neoficiálním pátém místě. Oficiální výsledky budou vyhlášeny až po kontrole všech záznamů průjezdu a dodržení trasy na afterparty 7. září.
Největší respekt jsem měl z technických sjezdů - rozbitých prudkých cest plných dropů, volných šutrů, klacků, a tak dále.
Alešovo ,celopéro'
© Aleš Zavoral
Mohlo by tě zajímat
Měl jsem z toho prostě strach, vyvolaný několika nepříjemnými pády v minulosti. Technické sjezdy na MTB nikdy nebyla moje doména. Během Loudání jsem se však rychle učil, postupně jsem si to osahával, sledoval jsem, jak to ostatní projíždí a zkoušel to tak taky. V závěru závodu, po více než 7 dnech v sedle v těžkém terénu, už jsem to krosil hlava nehlava.
Aleš Zavoral na Loudání
© Aleš Zavoral
Jak ses na závod chystal?
Na Loudání jsem vyrazil poprvé se svým novým, celoodpruženým kolem Koba Sentiero UL. Původně jsem chtěl jet Loudání na svém gravelu 3T Exploro, se kterým jsem jel i NorthCape4000, pouze bych na něj použil MTB kola, ale známý, který zná organizátory závodu, mi to vymluvil, že ho tam prý rozštípu. Doporučil mi také vzít s sebou opravdu co nejméně věcí. ,,To kolo budeš neustále nosit,” říkal. Tak jsem ho poslechl a pořídil jsem si nový ,,celopéro”, které má kromě jiných předností jen 10,4 kg váhy a zabalil se pouze do malého batůžku na záda. Nevzal jsem si ani spacák, takže jsem po nocích pěkně klepal kosu.
I takhle vypadaly Alešovy noclehárny
© Aleš Zavoral
Mohlo by tě zajímat
Nebál ses, že rozštípeš i to nové celopéro?
Bál, samozřejmě, ale snažil jsem se ho nezničit. To kolo je strašně agilní, obratný, má obrovská 29” kola, se kterými se cítíš jako při jízdě v tanku. Dosud jsem jezdil totiž na MTB s 26” koly. Nejdůležitější a nejtěžší pro mě bylo naučit se novému kolu důvěřovat a dátmu rychlost. To kolo samotné zvládne v podstatě jakýkoliv terén, ale musíš mu dát k tomu rychlost, pokud nedáš, spadneš. První dny jsem tak v těžkých sjezdech, když jsem ze strachu šahal na brzdy, sám na sebe pořád křičel:
Rychlost woe! Nebrzdi! Potřebuješ rychlóóóóóst!
Pozor, Zavoral!
© Aleš Zavoral
Co se týče oprav, věřil jsem, že to vše vydrží a nic se nestane. Nebral jsem si ani moc náhradních dílů, což se mi teda vymstilo. Nevzal jsem si totiž ani rezervní brzdové destičky. Říkal jsem si, že nové musí těch 800 kilometrů v pohodě vydržet. Věř tomu, nebo ne, po 500 kilometrech při nočním sjezdu z Velké Rači už jsem brzdil o plech, poškodil přední kotouč a ráno si musel udělat zajížďku 20 km z trasy, abych koupil ve městě destičky nové.
Destičky v tahu
© Aleš Zavoral
Jak vypadá kolo, na kterém si Aleš dojel pro stříbro z North Cape 4000 a co všechno si na závody bere s sebou? Pokračuj s námi za 2 týdny v dalším článku!
V třetím a posledním článku s Alešem se zaměříme na jeho výbavu...
© Kryštof Hlůže
Baví tě obsah, který posouvá hranice tvého vnímání cyklistiky? Sleduj Red Bull Bike na Facebooku nebo na Instagramu!