BIKE

Na kole ujel 4361 kilometrů za 11 dní. Co drží českého vytrvalce na trati?

© Nord Cape - Official
Pronikni do světa cyklisty, který dojel na kole z Itálie až za polární kruh. Přečti si exkluzivní rozhovor z třídílné série s vytrvalcem Alešem Zavoralem.
Autor: Jonáš VernerVydáno:
Z Roudnice do Prahy a zpět vyrazí na kole do práce minimálně dvakrát týdně, po polabské cyklostezce zajede v rámci tréninku nonstop i 300 kilometrů. ,,Jednou jsem vyrazil o půlnoci a za 24 hodin ujel 624 kiláků,” směje se pod vyšisovanými vousy milovník extrémních výzev Aleš Zavoral. Na svém blogu líčí i neuvěřitelnou cestu napříč Evropou v roli závodníka na Nord Cape 4000, závodě, který začíná v Itálii a končí až hluboko za polárním kruhem. První dva dny jel nonstop a dostal se až do Česka, odpočíval v příkopech, vyjídal benzínové pumpy a extrémní vzdálenost urazil za 11 dní a 18 hodin.
Po cestě z pražské Pankráce nás Aleš vzal na projížďku. Ve stínu hory Říp se podělil nejen o zážitky ze závodu za polární kruh, ale také z nejextrémnějšího cyklistického závodu v Česku, přiblížil nám také své závodní kolo a výbavu, se kterou na závody vyráží. Ty ti postupně odemkneme v podobě třídílné série:
  • Nord Cape 4000: Z jižní Evropy za polární kruh za 11 dní
  • Loudání: Závod, který je tak extrémní, že nelze dokončit
  • Bikecheck: Na čem jezdí Aleš závody?
V první epizodě se zaměříme na výzvy, kterým Aleš čelil na závodě Nord Cape 4000, na zážitky z cesty, trénink a stravování i na jeho cestu k dálkovým cyklistickým závodům.
Když jseš unavenej, tak přidej. Budeš v cíli dřív a tam si odpočineš!
Aleš Zavoral

NORD CAPE 4000 V ČÍSLECH:

  • Vzdálenost: 4 361 km
  • Převýšení: 22 721 m
  • Čas: 11 dní, 18 hodin, 31 minut
  • Umístění: 2. místo
  • Průměrná denní vzdálenost: 370 km
  • Průměrná rychlost: 25 km/h
  • Maximální vzdálenost beze spánku: 797 km
Aleš Zavoral poblíž Roudnice nad Labem
Aleš Zavoral

Jak sis našel cestu k dlouhým závodům?

Ke kolu jsem se dostal poté, co jsem si při tréninku na ultratrail (ultramaraton v těžkém terénu) zlomil kotník – dva a půl měsíce jsem strávil o berlích a přišel jsem o celou závodní sezónu. Doktoři mi řekli, ať na běhání zapomenu a zkusím kolo, protože při šlapání je noha fixovaná a kotník se příliš nenamáhá. Když mě pak v práci donutili vybrat si dovolenou, nasedl jsem v Roudnici na kolo a vyrazil k moři. Původně jsem myslel, že mi na takovou cestu bude sotva stačit týden, ale když jsem za první den urazil 330 kilometrů, šlápl jsem do toho a zvládl to za tři dny. Nakonec jsem si výlet ještě prodloužil a dojel kousek za Hamburk do Cuxhavenu.
Aleš Zavoral
Aleš Zavoral
K dálkovým závodům mi už pak chyběl jen krůček – známý se jednou zmínil o závodě TAW napříč Irskem, kde jsem rok žil. Myšlenku tohohle závodu jsem si zamiloval – přihlásil jsem se mezi náhradníky a když se uvolnilo místo, sbalil jsem se, vyrazil na svůj první dálkový závod a dojel čtvrtý.

Jakým výzvám čelilo na Nord Cape 4000 tvoje tělo?

Nejvíc jsem bojoval vlastním rozkrokem. Tření vzniklé šlapáním ti jej úplně rozedře, ať ho mažeš či obkládáš čímkoliv. Dolů ti stéká pot, který je slaný, takže ti brzo začne rozedírat kůži. Ještě jsem nezažil, že by někdo dojel závod a měl rozkrok v pořádku. Na Nord Cape 4000 se tenhle problém ještě znásobil, protože jsme vyráželi skrz čtyřicetistupňová vedra v Itálii a v těch nepomohlo ani to, že jsem se každou chvíli koupal.
I sebelepší sedlo ti dá po několikasetkilometrovém tahu zabrat
I sebelepší sedlo ti dá po několikasetkilometrovém tahu zabrat
Druhý velký problém jsem měl s rukama. Při bikefittingu jsme kolo nastavili na hodně agresivní posez, podobně, jako bych jel dlouhý triatlon. V hrazdě jsem byl hodně sklopený a váhu jsem měl víc na rukou než na zadku. To mi sice umožnilo jezdit hodně rychle, ale odnesly to moje ruce.
S nastavením na 180 km závod jsem jel 4000 kilometrů.
Výzvy, které Aleše na Nord Cape 4000 potkaly, přetrvaly i po závodě
Výzvy, které Aleše na Nord Cape 4000 potkaly, přetrvaly i po závodě
Že přichází problém, jsem pocítil už po prvních třech dnech, a to na jedné benzínce. Na záchodě jsem nebyl schopen udělat z rukou ,misku’, abych se napil. Že půjde o poškození ulnárního nervu jsem tušil kvůli předchozí zkušenosti z Irska, kde tomu říkali ,,numb hands”.

Nehrozilo, že se závodem praštíš?

To bych si musel zlomit nohu nebo tak něco. Problémy jsou tak težký, jak težký si je uděláš. Záleží na tom, jak je uchopíš. Čím větší problém si z čehokoliv děláš, tím dřív v závodě skončíš.
Když si ale uvědomíš, že stále můžeš sedět i šlapat na kole a řídit, dojde ti, že na tom ještě tak špatně nejsi.
Čím blíže jsem byl k cíli, tím více jsem měl vypnuto a soustředil jsem se už jen na to, abych závod dojel. Neurolog mi po návratu domů řekl, že jsem se mohl zmrzačit – prostupnost ulnárního nervu jsem měl jen na deseti procentech ze sta. Měřili mi to tak, že mi vysílali přes elektrody signály do prstů a podle toho, jak silné záchvěvy jsem cítil, zjistili míru poškození. ,,Pokud byste měl nerv úplně přerušený, už by se vám to nikdy nezahojilo,” řekli mi. Následovala přibližně čtyřměsíční rekonvalescence, kdy jsem čekal, až se nerv zregeneruje.
Aleš Zavoral a defekt na trati Nord Cape 4000.
I pouhá výměna duše byla s ,numb hands' nadlidským úkolem

Cos po cestě za polární kruh jedl?

Ideální by bylo mít vyvážený jídelníček, jíst hodně proteinů, sacharidy, a tak dále. Realita je ale taková, že vlítneš na pumpu a sníš všechno, co ti přijde pod ruku. Mám pevný žaludek a můžu neustále jíst, což jsou dvě podmínky přežití podobného závodu. Navíc mám jídlo hrozně rád. Když jsem vlítl na benzínku, koupil jsem si prostě všechno, na co jsem měl chuť. Neřešil jsem, kolik toho je, co to je, ani kolik mě to bude stát. Půlku jsem snědl ještě na benzínce, zbytek jsem hodil do kola a vyrazil na další benzínku.
Základ je, že musíš jíst furt – kromě vzdálenosti je to i závod v jezení.
Co najdeš na benzínce, to sníš
Co najdeš na benzínce, to sníš
Benzínkové menu
Benzínkové menu
V souvislosti s tím jsem se naučil nepřepočítávat peníze – jedna bageta v Norsku mě vyšla v přepočtu na 730 korun, což bylo příšerný. Byl jsem u konce závodu, u konce s dechem a ocitl jsem se v zemi, kde stálo jídlo na pumpě takovou pálku… Pokud jde o doplňky stravy, po cestě do sebe láduju solné tablety a aminokyseliny. Jinak si dávám prostě to, na co mám chuť a funguje mi to.

Jak se udržuješ ve formě?

Trenéra jsem nikdy neměl. Snažím se před každým závodem dobře připravit – před Loudáním (extrémním cyklistickým závodem, který vede na 800 kilometrů skrz Beskydy na pomezí Polska, Slovenska a Česka) jsem hodně jezdil lesy a kopce, teď se snažím jezdit více vzdálenosti. Z extrémních vzdáleností jsem se i před Nord Cape 4000 snažil udělat rutinu. Když jezdíš řádově desítky kilometrů denně a nastoupíš do závodu, kdy jich musíš dát každý den přes tři stovky, bude to pro tebe nezvládnutelné a nedosažitelné. Když si ale nastavíš na 300 kilometrů i tréninky, stane se z toho pro tebe taková malá rutina. Jakmile tě čeká rutina, nebojíš se. Stovky jezdím i v zimě, o vánočních svátcích a trénovat se snažím za každých podmínek.
Spousta lidí se mě ptá, jestli Nord Cape pojedu znovu, abych ho vyhrál. Odpovídám, že nepojedu. V současnosti zažívají podobné závody boom a jet znovu to samé mi připadá jako ztráta času...
Když si nastavíš na 300 km i tréninky, stane se z toho pro tebe rutina
Když si nastavíš na 300 km i tréninky, stane se z toho pro tebe rutina

Jak probíhají setkání s ostatními závodníky?

Základní rovnice se odvíjí od toho, kdo koho dohnal. Buď někoho doženeš ty, nebo někdo tebe. Musíš zanalyzovat situaci a zjistit, jestli je pro tebe výhodné se k němu přidat, nebo naopak. Když někoho doženeš, je výhodnější se ho zbavit a když někdo dožene tebe, vyjde ti lépe se ho držet co nejdéle. Jeden druhého vždycky alespoň trochu zpomaluje...
Když ale vynechám aspekt závodění, mohou tě setkání po psychické stránce pořádně nakopnout. Na Nord Cape jsem jednoho závodníka sjížděl o 70 kilometrů přibližně za den a půl a stálo mě to hodně sil. Když jsem ho dojel, bylo znát, že z nás obou spadl kámen, pokecali jsme a jeli spolu do té chvíle než mi došlo, že je to pro mě už nevýhodné.
Aleš Zavoral na Nord Cape 4000.
Setkání jsou příjemná, ale vždycky z nich těží jeden více...
I přesto, že se s jezdci na trati často skamarádíš a jste si blízcí, nad závodem musíš stejně uvažovat jako nad závodem a rvát se o pozice. To je pro mě dost složité, protože na trati potkávám ,,svojí sortu” lidí a mezi ostatními závodníky se cítím jako doma.
Jak si Aleš poradil s extrémním závodem Loudání, který se nedá dokončit? To se dozvíš už za dva týdny!
Sleduj i další články s Alešem Zavoralem
Sleduj i další články s Alešem Zavoralem
Baví tě obsah, který posouvá hranice tvého vnímání cyklistiky? Sleduj Red Bull Bike na Facebooku nebo na Instagramu!