BIKE

Jak našel Richard ,Gaspi' Gasperotti bikery u Bílého moře?

© Adam Maršál
Autor: Adam Maršál
Bílé moře s ostrůvky je jako planeta Země z vesmíru. Existuje i na jeho vzdáleném pobřeží komunita MTB jezdců? Odpověď našel Richard ,Gaspi' Gasperotti v sérii ZAM!
Zam je projekt českého cyklisty Richarda „Gaspi” Gasperottiho, který hledá bikové komunity na exotických místech po celém světě. Po Mongolsku, Ázerbájdžánu, Tchaj-wanu či Novém Mexiku se letos vydal na ruský poloostrov Kola vysoko za polárním kruhem. Přečti si exkluzivní deník, který popisuje jeho pátrání po spřízněných jezdeckých duších a nastiňuje dění filmu ZAM!
BIKE · 13 min
PREMIÉRA: Richard ,Gaspi' Gasperotti představuje MTB road movie z Ruska ZAM
„Ne Kandalaška, ale Kandalakša!” opravuje nás Alex Kolcov, majitel bikového obchodu Nord Shop v ruské Kandalakše. Sedíme u piva v místní restauraci Grinvič. Blíží se půlnoc, ale venku je ještě světlo. Tady na ruském severu je polární den a my si užíváme, že po týdnu konečně přestalo lejt. Z Murmansku jsme sem dojeli po široké, překvapivě kvalitní silnici asi za tři hodiny. Jsme o dvě stě kilometrů jižněji ve městečku, na jehož náměstí se rozpadá hotel Belomore a na podstavci stojí válečný tank T-34.
Co jiného si vystavit na náměstí než tank T-34?
Co jiného si vystavit na náměstí než tank T-34?
Kandalakša
Kandalakša
Zima trochu polevila, ale spíš než změna klimatu za to může teplá fronta, která s sebou přinesla polojasno a teploty nad deset stupňů. S bezvětřím a snesitelnější teplotou udeřil nový nepřítel: komár. Kdekoliv zastavíte a otevřete dveře, vrhnou se na vás celá hejna. Na to, abychom to zjistili, nám stačila cesta z Murmansku. Teď si užíváme točené pivo a vynikajícího lososa. „Da, ten je od nás s murmanské oblasti,” přitakává servírka. Alex vyzvídá, co všechno jsme zažili, kde jsme jezdili a od koho jsme dostali doporučení. Číslo nám dal Ženja z cyklo obchodu v Murmansku a další domluva už byla rychlá díky aplikaci WhatsApp, kterou v Rusku jedou snad úplně všichni.
Alex a jeho svatyně
Alex a jeho svatyně
„Taky tu máme fajn traily,” vysvětluje Alex a snaží se nás přemluvit, abychom zítra ráno vyrazili o něco později, protože se potřebuje trochu vyspat. Má asi metr šedesát, ale je to řízek. Popisuje různá zranění, která si způsobil na kole, a ukazuje jizvu na čele připomínající nepovedený pokus o skalp. „Jsem takhle čekal na kamaráda a nudil jsem se,” říká. „Tak jsem si vyjel na panely a skočil. A takhle asi dvakrát a při třetím pokusu jsem si zapomněl přeřadit a přepadl jsem z nich rovnou na hlavu,” směje se a v řadě zubů se mu leskne jeden zlatý. „
No a tak se zvednu a najednou káp, káp, káp, z hlavy mi nejdřív teče krev a pak je to najednou proud, a pak je u mě kámoš, co když mě vidí, tak zbledne a hodí šavli, a najednou vidím, že mi přes oko visí cár kůže odchlípnutý z lebky jako psí ucho, chápete!
Alex
Alex se řeže smíchy a popisuje, jak si psí ucho připleskl na lebku a jel si ho nechat přišít do nemocnice. Trochu překvapivě nás nevybízí k žádné panákové smršti, takže jdeme spát jako lidi po třech pivech.
Kaplička u pobřeží Bílého moře
Kaplička u pobřeží Bílého moře
Jeden z bikerů na sjezdu
Jeden z bikerů na sjezdu
Nocujeme na dvou palandách v noclehárně bez oken, kde je tma jak v ponorce, takže ráno vstaneme tak akorát, abychom stihli vajíčka s koprem, který tady cpou úplně do všeho, a se sladkými blinčiky neboli palačinkami. Ty jsou delikátní a jdou na dračku. Po snídani vdechneme Simple Colu, nabídneme i Alexovi a vyrážíme na kopec. Auto necháváme na parkovišti u snowparku s obřími raily, vlnami a dalšími překážkami, o které se stará správce Ivan. Pod kopcem má velkou daču se saunou, kam nás zve. Ivan měří snad tři metry, ruce má jak lopaty a vypadá přesně tak, jak si představíte ruského vojáka, který půjde vpřed i po tom, co do něj esesáci vysypali zásobník MG44. Při pohledu na něj chápeme, proč mají překážky ve snowparku nadlidské rozměry. Loučíme se s Ivanem a stoupáme po trailu.
Dolů!
Dolů!
Gaspi na sjezdu
Gaspi na sjezdu
Alex a jeho dva tiší přátelé se neustále zastavují a pořád se něčím patlají. „Dejte si taky, nebo vás sežerou,” nabízejí. Smrdí to jak petrolej, ale odpudivé je to i pro komáry, aby a tak máme aspoň na chvíli klid. Šlapeme do kopce přes spletité kořeny. Kolem nás se zvedají oblé skály porostlé jen zakrslými borovicemi a vřesem. Asi za půl hodiny dosáhneme prvního záchytného cíle, kterým je malý moderní domek s názvem Dobl Dom. Ve dvou kusech ho sem snesli za pomoci vrtulníku a smontovali pro náročné turisty. Je o něj zájem a v zimě skoro neseženete termín.
Celá crew u DublDomu
Celá crew u DublDomu
Sjezd u Kandalakši
Sjezd u Kandalakši
Gaspi na sjezdu
Gaspi na sjezdu
Těžko se prý najde vhodnější a romantičtější místo pro sledování polární záře. Odsud se sápeme na úplný vrchol.
Jakmile se přehoupneme za hřeben, otevře se před námi výhled na Bílé moře se stovkami miniauturních ostrůvků. Panorama připomíná zemi s kontinenty z fotek planety Země pořízených z vesmíru. Máme dojem, že stojíme nad celým světem, který nám teď leží u nohou. Trail vedoucí z vrcholu je nejdřív mírný, ale postupně přechází v docela technický vedoucí přes skály a balvany, kdy je nutné pečlivě volit správnou stopu. Alex si při jednom zaváhání vrazí pedál do holeně. Kulhá a z rány mu teče krev, kterou sbírá do obvazu. Místňáci nás po dojezdu berou ještě na další trail od vysílače. Na pár místech je vylepšený skoky, ale postrádá romantiku toho ranního.
ACAM2331.jpg
ACAM2331.jpg
Richard Gaspi Gasperotti na pobřeží Bílého moře
Richard Gaspi Gasperotti na pobřeží Bílého moře
Další den nás čeká rybaření. Na pytláka Aljošu čekáme přímo před barákem. Do našeho auta se postupně stěhuje neoprén, brýle, harpuny a další náčiní. Míříme do míst, kde řeka Kolvica ústí do Bílého moře. Dravé ryby prý berou nejvíc za přílivu, kdy se obrátí proud řeky a zaplaví široké mělčiny. Zatímco my s Gaspim stojíme na břehu a lovíme na udičku, místní rybáři chodí řekou ve vysokých holinách a hledají svá osvědčená místa. Pytlák Alex pracuje tiše a rychle. Pohybuje se jako Glum. Sledujeme ho, jak běží proti proudu, za mostem skočí do vody a nechá se unášet vodou. Z řeky tahá rybu za rybou a není spokojený, dokud nenaplní celý pytel. „A vy tu smíte lovit harpunou?” ptáme se? Aljoša říká, že ne a prosím nás, ať v příběhu nezmiňujeme jeho skutečné jméno. Vysadíme ho před domem a na cestu dostaneme sklenici jiker na chleba.
Pytlák ve svém živlu
Pytlák ve svém živlu
S harpunou zacházel s přirozeností Gluma
S harpunou zacházel s přirozeností Gluma
Čeká nás poslední odpoledne na kopci. Bílé moře s nízkým sluncem působí jak z pohádky. Loučíme se s ruským severem. Díváme se do dálky, zhruba do míst, kde tři dny po našem odjezdu vybouchne jaderná raketa. Uvolněnou radiaci naměří až v Norsku. To už jsme ale dávno na cestě do Prahy.
Baví tě články ze světa kol? Sleduj RedBull.cz/bike nebo Red Bull Bike na Facebooku a Instagramu!