M11_3274.jpg
Motoring

Když se na tebe řítí devítitunová Tatra. Zážitky českého fotografa z Dakaru

© mch
Dvanáct dní v magické Saúdské Arábii. Tisíce kilometrů přejezdů a desetitisíce fotografií. Nahlédni s námi na Dakar 2021 pohledem českého fotografa Jiřího Šimečka.
Autor: Jonáš Verner/RedBull.czVydáno:
Jiří Šimeček je profesionální fotograf, který se specializuje na sport. Jako pevná součást týmu MCH Photo stojí například za oficiálními snímky z Rally Dakar, sám za sebe například za projektem Red Bull Time Drop. V roli fotografa letos vyrazil na nejnáročnější rally raid na světě již počtvrté, přesto se letošní štace pro Jirku několika faktory odlišovala. Tři věci ale zůstaly stejné – extrémní pracovní vytížení, dlouhé přejezdy i šance sledovat dakarské závodníky na všech strojích ze vzdálenosti, která může být hodně nebezpečná.
Kvůli přísným hygienickým podmínkám se letos ani závodníci, ani fotografové jinam než do bivaků a na poušť dostat nemohli. „Spaní v otevřené přírodě ale zakázané nebylo, naopak bylo často nutné, abychom stíhali dojet včas na photo point,” říká Jiří Šimeček v úvodu rozhovoru, ve kterém jsme rozebrali jeho letošní zkušenost – při nejlepším 4 hodiny spánku denně, celkově 6 500 kilometrů přejezdů za 12 dní, desetitisíce nafocených, tisíce zeditovaných a odeslaných fotek a nezapomenutelné chvíle.
Dakar · 1 min
Dakar 2021 pohledem fotografa Jiřího Šimečka

Jaký byl Dakar 2021?

Ze začátku dost stresující, zejména kvůli nutnosti negativních testů pro celý náš tým. Ve výsledku to byl ale asi nejlepší Dakar, který jsem kdy zažil. Naše týmové auto tentokrát přežilo bez jediného problému, při práci nám pomohl i nový systém odesílání fotek klientům, který umožnil nahrávat fotky nezávisle na ostatních členech týmu, i když jsme byli stovky kilometrů od sebe a měli jsme větší kontrolu nad výstupy v reálném čase. To nám ušetřilo hodně času, za který se na Dakaru platí zlatem. Myslím, že letos celý tým MCH Photo zase dokázal, proč je na absolutní špičce!
Jiří Šimeček na Dakaru 2021
Jiří Šimeček na Dakaru 2021

Jak vypadal tvůj pracovní den na trati?

Začnu večeří, ve chvíli, kdy jsem měl zeditované a odevzdané fotky toho dne. Po večeři jsem si sbalil věci a okolo 22:00 jsme vyrazili zhruba 300 kilometrů na předem určený proximity point. V 1:00 jsme dojeli na místo, našli vhodné místo na spaní, ideálně někde dál od silnice, v poušti, rozložili lehátka (případně stany) a šli spát.
Budík zazvonil ve 4:50, protože konkrétní body rozesílaly v 5:30, a to jsme museli být připraveni v nastartovaném autě. V 6:00 jsme dorazili na místo a měli zhruba hodinu na to zorientovat se v roadbooku, najít nejlepší místa a rozmístit všechny lidi. Potom, co projel poslední klient (cca 13:00), jsme sbalili techniku, vzali paměťové karty do kapsy, naskákali do auta a vyrazili na několik hodin dlouhou cestu na další stanoviště.
Kdo neřídil, po cestě editoval fotky a rovnou je odevzdával, po příjezdu do bivaku jsme v tom pokračovali až do večeře. Pak se celý ten kolotoč znovu zopakoval.
Jiří Šimeček
Noční přejezdy se táhly i několik stovek kilometrů
Noční přejezdy se táhly i několik stovek kilometrů
Editovat až do padnutí. Pak několik hodin spánku a celý den na nohou...
Editovat až do padnutí. Pak několik hodin spánku a celý den na nohou...

Kolik toho denně nafotíš a kolik odevzdáváš?

Dejme tomu dva až tři tisíce fotek denně nafotím a přibližně 120 až 150 fotek v průměru odevzdám.

S kým jsi na Dakar s týmem MCH Photo vyrazil?

Hlava týmu byl samozřejmě „starej dobrej” Marian Chytka (MCH), zakladatel týmu MCH Photo. Letos se na Dakaru ocitl už podesáté. Podruhé s námi jel harcovník a nadšenec Honza Stárek, pak veterán Pavel Mothejl a letošní nováček Štěpán Černý alias „Blackart”.
Marian jezdil od prvního dne na trať, aby měl od začátku pod kontrolou akci, a vzhledem k tomu, že fotíme zakázky přímo pro týmy, naše výstupy musely být zčásti i portréty, servis a lifestyle z bivaku. Tuto část jsem si tedy vzal na starost já, protože mě závodníci už z 90 procent znají a já je, takže bylo vše jednodušší. Po maratonské etapě jsem se prohodil s Honzou „Stárou” Stárkem a ten dokončil tu lifestylovou část zase jiným pohledem.
Toyota Land Cruiser týmu MCH Photo na cestě pouští
Toyota Land Cruiser týmu MCH Photo na cestě pouští
Marian Chytka, hlava týmu MCH Photo, si odbyl svůj 10. Dakar
Marian Chytka, hlava týmu MCH Photo, si odbyl svůj 10. Dakar

Jaká byla Saúdská Arábie jako hostitelská země?

V Saudské Arábii se jel Dakar podruhé a já jsem se v ní s MCH Photo objevil už asi pětkrát na různých závodech, takže to tam už docela známe. Pořád nás překvapuje ta ohromná přízeň a srdečnost místních lidí, ať už jsou to Saúdové nebo přistěhovalci. Kdekoliv jsem stál delší dobu sám a jel okolo „místňák”, nabídl mi vodu, když někde měli rozdělaný oheň, pozvali mě na kávu a datle.
Někdy jsme v poušti spali i ve 2 °C. To nás trošku zaskočilo, protože u moře, odkud jsme přijeli, bylo ten večer kolem 18 °C. Musíš dát bacha, aby sis nerozdělal spaní třeba vedle mrtvé kozy nebo velblouda…
Jiří Šimeček
Chladná, ale krásná noc v poušti
Chladná, ale krásná noc v poušti
I když se Saúdská Arábie nyní hodně otevírá západnímu stylu života, pořád – zejména u starších – je třeba dávat si pozor na to, jakou rukou jíš a tak dále. Kdybych měl pak vypíchnout nějakou lokaci, tak jednoznačně okolo města Neom a Al-Ula!

Jak přesně hledáte s ostatními fotografy spoty, odkud budete fotit?

S novými opatřeními proti podvádění, s roadbooky, je to vlastně dost přímočaré a prostor pro hledání míst se zužuje na několik kilometrů okolo photo pointů, které publikuje akreditovaným presscarům organizátor. Funguje to tak, že večer dostaneme tabulku s přibližně čtyřmi organizátorem stanovenými photo pointy. Najdeme v ní fotku z daného místa, textovou informaci o tom, co tam můžeme čekat, čas dojezdu, předpokládaný čas prvního závodníka, vzdálenost od stávajícího a následujícího bivaku a GPS souřadnice proximity pointu, který je někde v perimetru 25 kilometrů od skutečného bodu na trati.
Jiří Šimeček fotografuje motorkáře během shakedownu na Dakaru 2021
Jiří Šimeček fotografuje motorkáře během shakedownu na Dakaru 2021
Většinou ještě večer jsme jeli na proximity point, abychom se vyspali co nejblíž trati a ráno v přesně stanovený čas organizátor rozeslal přesná data o dojezdu na konkrétní místa. Čekali jsme už připravení v autě a na základě této informace jsme se vydali na místo. Tam jsme se dle situace rozmístili buď pár desítek/stovek metrů od sebe, nebo se někdo podle roadbooku zavezl o pár kilometrů dál na další zajímavé místo. Takhle to zní složitě, ale ve výsledku je to pak denní rutina.

Zmiňuješ opatření proti podvodům. To se stávalo, že fotografové dávali echo závodníkům, kudy se pojede?

Nene, dříve závodníci dostávali roadbooky na další etapu večer před, aby si je z důvodu bezpečnosti mohli připravit, vybarvit, zaškrtat nebezpečná místa a tak dále. Velké týmy si ale platily mapmany, kteří seděli někde v Evropě u počítačů, a když jim v poště přistál nafocený roadbook, do pár minut měli narýsovanou trať v Google Earth, takže si závodníci mohli trať třeba zkracovat. To se letos eliminovalo elektronickými roadbooky, které závodníci mohli odemknout nejdříve 10 minut před startem do etapy. To Dakaru jednoznačně prospělo.

V rozhovoru z Dakaru 2018 jsi mi vylíčil, že tě někde na spotu málem sejmula motorka. Vybavíš si nějaký podobný moment z letoška?

Naprosto zřetelně. Poslední den, sám v dunách, pralo to v pravé poledne a na sobě jsem měl od rána těch 19 kilo výbavy... Už jsem nebyl nejčerstvější. Vyfotil jsem super fotku Kamazu, když předkem nabořil do protisvahu a vyhodil přes sebe pár kilo písku. Jenže se tam zakopal a hned po něm jel Ignacio Casale s Tatrou. Samozřejmě se chtěl zapadlému Kamazu vyhnout, viděl jsem, že to strhává na mojí stranu, ale nebylo to ve velké rychlosti, tak jsem chtěl vyfotit, jak nabere písek, a pak utéct do strany. Písek nenabral a ve chvíli, kdy jsem pustil foťák od oka, otočil se a chtěl utéct, tak jsem zakopl a spadl do písku se třema foťákama na sobě a batohem na zádech. On v tu chvíli viděl samozřejmě jenom do nebe, takže neubral. Naštěstí jsem sesbíral poslední síly a udělal několik rychlých kroků, což mi zachránilo kůži.
Do pouště bez bot jsem na rozdíl od Dakaru 2018 nešel. Tehdy jsem si musel nohy obalit hadry, abych vůbec mohl stát, ale bez bot jsem letos vyrazil na vyhlášení, protože už jsem v těch pohorkách prostě nemohl vydržet. Bylo to super až do té doby, než začali první motorkáři oslavně pálit gumy. Vítěznou pryž mám na chodidlech ještě teď...

Je moment z Dakaru 2021, na který nezapomeneš?

Oslavný doutník zapálený letlampou s Honzou „Stárou” Stárkem u auta na lehátku, večer před poslední etapou, to mi došlo, že jsme to zase zvládli.
Vítězný doutník
Vítězný doutník

S jakou výbavou jsi letos vyrazil na Dakar?

  • Fotoaparáty: Nikon D5, D850 a Z6
  • Objektivy: 16mm fisheye, 16-35mm, 20mm, 50mm, 105mm, 70-200mm, 200-400mm
  • Moje další postřehy můžeš sledovat na tomto Instagramu!
Chceš si zopakovat okamžiky letošního dakaru? Zamiř na redbull.cz/dakar nebo na náš Instagram a Facebook!