Dobrodružství

Takhle vypadá den na expedici dvou Čechů, kteří putují napříč Bajkalem

© Daniel Born
V nohou mají přes 300 kilometrů - jednodušší polovinu Bajkalu už téměř zdolali. Ledy praskají, kůže z obličejů se loupe a opilí rybáři debatují o geopolitice. S čím kluci na jezeře zápolí?
Autor: Jonáš Verner / Daniel BornVydáno:
První dny po začátku expedice Baikal Bois nenastala chvíle, kdy by kolem dvojice mladých Čechů přestal praskat led. S denním průměrem, který se pohybuje okolo 37 kilometrů, se po osmi dnech na nohou duo Ladislav Smrž (25) - Daniel Born (21) nachází těsně pod polovinou ze sedmi set kilometrů, které mají napříč jezerem ujít.
Travel · 1 min
Jak těžké je najít na Bajkalu závětří?
Dnes mají uprostřed ledové pustiny poslední šanci zachytit signál 3G. Mrazivé teploty úplně nenahrávají Danovi v tom, aby své zážitky napsal, typický den na Bajkalu ti tak přiblíží přepis jeho hlasových nahrávek.

Expedice Baikal Bois v číslech:

  • Dnů od začátku expedice: 8
  • V nohou mají: Cca 300 ze 700 kilometrů
  • Průměrná rychlost: 37 kilometrů za den
  • Průměrná teplota ve dne: -5 až -10 °C
  • Průměrná teplota v noci: -15 až -25 °C
  • Vzdálenost od Česka: 7000 km
Bajkal dělá ze všedních záležitostí nevšední zážitky...
Bajkal dělá ze všedních záležitostí nevšední zážitky...

Hnusná kaše

Najít po ránu motivaci k tomu vstát a vyléz ze spacáku je to nejtěžší, co musíme každý den zvládnout. Bolí tě tělo, je ti teplo a víš, že tvoje okolí - vnitřek stanu - je úplně zmrzlé. Stejně jako opalovací krém ,,do hor”, který zmrzl už během druhého dne a v následujících dnech jsem ho nemohl najít, takže máme spálené a nateklé obličeje.
Komu by se v mrazech chtělo ze spacáku?
Komu by se v mrazech chtělo ze spacáku?
Ve sbírání motivace se ale, jak dokládá to, že každý den ze spacáku vylezeme, neustále zlepšujeme. Následuje snídaně - hnusná kaše, která sice vystydne během dvou minut, ale vysoký obsah kalorií z ní dělá to nejcennější, co uprostřed Bajkalu máme. Během dneška se ukáže, jak jsme se zlepšili ve vaření pudingu - náš první pokus obsahoval hrudky o velikosti vajíček, ale s 80 g proteinů nás posílil na cestu.
Občas nás předjíždí naše saně a občas se bavím kopáním kostek ledu, někdy kloužou i desítky metrů...
Rychlostí 6-7 kilometrů v hodině vyrážíme na cestu, dneska nás čeká zhruba čtyřicítka. Celou trasu musíme zvládnout do pátku 8. března, kdy bychom měli dojít do vesnice na severu Bajkalu tak, abychom následující den chytli vlak do Irkutsku. Přes den se toho dá zažít hodně - od desítek kilometrů v absolutní samotě s průzračným ledem pod nohama přes mohutná tarosová pole, což jsou kry ,,naskládané na sobě”, které nám ztěžují cestu od začátku expedice. Někdy více, jindy méně.
Tarosová pole dokáží cestu pořádně znepříjemnit
Tarosová pole dokáží cestu pořádně znepříjemnit
Vaříme už efektivně na dvou vařičích zároveň - nejdřív se začne na benzínu, který v závětří ohřívá plynovou kartuši, hned jak je to možné, žhavíme reaktor, ze kterýho se následně stává primární rozmrazovací mašina a benzín se tak posouvá jen do role ohřívání kartuše - vodu ohřívá jen tak jako bokovku.
Systém, který umožňuje efektivně využívat oba vařiče zároveň
Systém, který umožňuje efektivně využívat oba vařiče zároveň

Slovu ,,vodka” rozumí každý

Opilí rybáři nás zatím nezajeli, jen jsme se s nimi jednou dost slušně ztřískali. Dva dny zpátky jsme je potkali, jak drandí napříč zamrzlým Bajkalem v Ladě Niva - typičtější auto pro tuhle končinu neexistuje. Nejdřív vyskočili z auta tři a rozeběhli se k nám, že si budeme povídat. Neumíme rusky, ale slovu ,,vodka” rozumí každý, takže přesně tohle slovo dalo slovo a už se nalívaly ,,stakany”. To už se k nám přidal i čtvrtý rybář, který vylezl odkudsi z útrob auta. Ruský, respektive bajkalský ,,stakan” tu rozhodně neznamená to, co v Česku panák - spíš jde o takový šálek vodky, který ti dost slušně naloží.
Šálek vodky ti dá zabrat - obzvlášť, když máš v nohou to, co my a po cestě sis na alkohol ani nevzpomněl.
Strašně se divili, jak lehce jsme oblečení - oni v pěti vrstvách vlny a obřích botách, my ,,hubeňouři” v lehkých péřovkách a goretexu. Vůbec to nechápali, ale i tak nás pozvali na trochu sádla a na mandarinku. Taky se hodně divili, že jsme na Bajkalu zatím nepotkali žádného tuleně - z toho, co nám řekli, to vypadá, že jich je tu hodně. V neposlední řadě je z nějakého důvodu hodně zajímala Amerika - geopolitika se řeší i uprostřed Bajkalu.
Baikal Bois a ruští rybáři
Baikal Bois a ruští rybáři

Prázdné hlavy

Zprávy, které můžeme díky satelitnímu příjimači dostávat od všech, co nám fandí, nám dobíjí sebevědomí. Když je signál, sjíždíme Facebook a topíme se v podpoře - po osmi dnech máme hlavy celkem prázdné a zprávy nám dávají dobré podněty k přemýšlení - Láďovi fandí celá práce i rodina, takže má těch podnětů ještě víc. Zítra oslavím 22. narozeniny a k snídani budu mít namísto kaše horké vafle.
Tady dostane člověk dost času na přemýšlení
Tady dostane člověk dost času na přemýšlení
S Láďou se střídáme ve stavění stanů a ve shánění vody. Obojí by v Česku bylo dost jednoduché, v Česku ale nejsme. Postavit stan znamená rubat sekerou kolíky do ledu a s vodou to taky není nejslavnější. Ten, co jí shání, odchází se sekerou ,,na nákupy” a v supermarketu, za který posledních 8 dní zaskakuje zamrzlý Bajkal a jeho tarosová pole, seká do ledu tak dlouho, až jím naplní celou tašku.
Baikal Kemp
Baikal Kemp
Před několika dny jsem se velkou část dne bavil vyndaváním zbytků uheráku z mezi zubů, povedlo se mi to až večer při stavění stanu. Nějaký den tě bolí lýtko, nějaký holeň, někdy zase koleno a někdy puchýře - můj nateklý kotník s přetrženými vazy drží v ,,bagetce”, která se kromě pohorky skládá z pásky, kompresního obvazu a ortézy. Když mrzne, je tvrdá jako sádra a moc mě nezlobí.
Tohle drží Danův kotník v bezpečí
Tohle drží Danův kotník v bezpečí
V dohledu máme kopec, za kterým se můžeme s kvalitním internetem na příštích 350 kilometrů rozloučit - dneska je poslední den, kdy budeme mít kvalitní 3G signál.

Sleduj Baikal Bois:

Baví tě články o dobrodružství? Sleduj Red Bull Adventure na Facebooku nebo na Instagramu!