Dominik Petr a jeho 7 postřehů z Kyrgyzstánu
© Dominik Petr
Dobrodružství
Nomádské hry a divocí koně. Tady je 7 postřehů z Kyrgyzstánu Dominika Petra
Co se ti vybaví jako první, když se řekne Kyrgyzstán? Možná, že vůbec nic. To teď ale můžeme napravit! Přečti si o výpravě Dominika Petra, který pro tebe má 7 užitečných postřehů z téhle hornaté země.
Autor: Dominik Petr, Anna Lipoldová
Vydáno:
Kyrgyzstán je zemí divokých koní, překrásné přírody a milých lidí. Je ideálním místem pro trekování a relax od všeho kolem. Ve městech na vás stále dýchá Rusko a atmosféra bývalé Sovětské unie. Cestovatel Dominik Petr navštívil tuhle postsovětskou republiku a zcela jí propadl.
Kyrzyzstán je zemí, kam se jedete prostě vypnout od každodenního shonu a lidí. Šlapete po horách, díváte se na sedmitisícovky pohoří Ťan-Šanu, posloucháte zvuky přírody a užíváte si ten boží klid.
Dominik Petr
Jakých 7 postřehů si z Kyrgyzstánu přivezl? Čti jeho cestovatelské tipy a dojdi si pro pár dalších už ve čtvrtek 5. září do Kavárny, co hledá jméno. V rámci prvních poprázdninových cestovečerů tě čeká Dominikova přednáška, ve které se dozvíš mnohem víc. K němu se v rámci Cestovečerů přidají také Natalie Maliosová a Michal Pivrnec, kteří ti povypráví o svých cestách po indonéském ostrově Sulawesi.

Klasické stopování? Spíš maršrutky nebo car-sharing

Přesouvání z místa na místo bývá pro trekaře vždy téměř jasné – autostop. My byli tři a k tomu s plnou polní, což nebylo ideální. Měli jsme vlastně několik možností: Můžete si kdekoli jednoduše u silnice stopnout (stačí mávnout) maršrutku, což je takový minibus. O víkendech je to ale peklo a často jsou maršrutky plné a nezastavují. Klidně čekáte tři čtyři hodiny. Pak si můžete stejným způsobem stopnout de facto kohokoliv, kdo jede stejným směrem, ale často po vás chce peníze za „car-sharing“.
Klasický autostop v Kyrgyzstánu sice funguje, ale není to vůbec jednoduché.
Dominik Petr
Interiér maršrutky
Interiér maršrutky

O pohoří Tian Shan jsme se učili na gymplu

Kyrgyzstánem se táhne pohoří Tian Shan s horami vysokými přes 7000 m.n.m. (nejvyšší má téměř 7500 m). My byli rozhodně skromnější a vystačili si s horskými sedly ve výšce okolo 4000 m.n.m.
Příroda je v Kyrgyzstánu neuvěřitelná. Všude vidíte obří hory, jejichž vrcholky jsou zasněžené. Jdete malebně zeleným a rozkvetlým údolím s horským potokem, všude krávy, ovce, koně a svišti. Nebo třeba můžete narazit na horská jezera.
Dominik Petr
Trochu mi to místy připomínalo přírodu Kanady. Pak se pro změnu ocitnete v zemi Tolkienova „Pána prstenů“, když přelézáte sedla. Naším cílem bylo vylézt na horu Pik Uchitel, která se pne do výše 4545 m.n.m. Ač to v base campu nevypadalo s počasím dobře, nakonec jsme ji zdolali! Pokud si vyberete šikovnou dobu, ani na to nepotřebujete horolezecké vybavení.
Na vrcholu Pik Uchitel
Na vrcholu Pik Uchitel

Je opravdu pověrou, že jsme národem baťůžkářů?

Největší rozdíl při treku oproti ostatním hornatým zemím, kde jsem do té doby byl, je fakt, že za celý den klidně nepotkáte živáčka. Když nepočítám volně se pohybující zvířata, tak se k nám cestou přidal jen Jesse z Kanady, kterého jsme vzali do party, protože cestoval sám. Ale můžete hádat, na koho jsme narazili o něco později... Samozřejmě na Čechy s krosnami na zádech, a to v nejrůznějších koutech téhle divoké země.
Netknutá příroda Kyrgyzstánu
Netknutá příroda Kyrgyzstánu
Češi prostě milují trekování a Kyrgyzstán se pro ně stává oblibenějším a oblibenějším. A není se čemu divit, je to ráj na zemi!
Divocí koně v horských sedlech
Divocí koně v horských sedlech

Jazyková bariéra aneb skoro-rodný jazyk našich otců

Za svůj skoro třicetiletý život jsem procestoval řadu míst, ale nikde jsem se nesetkal s tak výraznou jazykovou bariérou (možná teda Írán, ale i tam to bylo lepší). Jednak je to azbuka, jejíž základy jsme se snažili pár dní před odjezdem pochytit (na to existuje skvěla appka od Google Translate, která vám je schopná přeložit skrze foťák azbuku do angličtiny – doporučuju!), ale samotná ruština nám byla až moc daleko a angličtina byla opravdovým svátkem.
Někdy je řeč těla snazší
Někdy je řeč těla snazší
Naučili jsme se používat skoro na všechno dvě základní slovíčka - хорошо [charašo - dobře; ok] a cпаси́бо [spasíbo - děkuji]. Hodilo se to třeba když nás místní mafiáni chtěli odvézt svým autem, úplně na mol, do svého soukromého letoviska.

Všudypřítomný duch Sovětského svazu a minarety

Jazyková bariéra byla opravdu veliká. Ale pokud jsme se bavili s kýmkoliv, kdo alespoň trochu rozuměl anglicky, nevyhli jsme se tématu „politika“. Opravdu každý nám říkal, jak věří Putinovi a Rusku. Zkrátka ho mají rádi. Západ je pro ně cizí a nevěří tamním politikům.
Nepřipomíná ti to něco?
Nepřipomíná ti to něco?
Vlastně když se podíváte na místní architekturu a vládní budovy, jako kdybyste byli o pár desítek let zpět. Život se prý od rozpadu Sovětského svazu téměř vůbec nezměnil. A není divu, všechny „stánské“ státy jsou na tom podobně.
Další zajímavost je, že Kyrgyzstán je muslimskou zemí, kde je ale veliká volnost vyznání. Často tak můžete ve městech poslouchat vyvolávání z minaretů.
Dominik Petr

Země nepřeberného množství vodky, kumysu a šašliků

Že jedeme do postsovětské země, kde je oblíbená vodka, to jsme věděli. Ale že v každém obchodě bude tolik různých druhů, za směšných pár somů (místní měna), to i nás zaskočilo. Leckde bych o kolku na láhvi lehce zapochyboval. Ale jaká by to byla návštěva bez ochutnání „kumysu“!?
Kumys je fermentované kobylí mléko, které se pilo už za doby Čingischána a které se doporučuje ochutnat až na konci pobytu v Kyrgyzstánu. Asi nemusím vysvětlovat proč.
Dominik Petr
Tamní speciality
Tamní speciality
No a gastronomie? Mile mě překvapilo, že je ke všemu velmi často podávána zelenina. Ochutnat můžete různé šašliky, kurdak, lagman nebo třeba „delikatesu“ kurut, což jsou sušené jogurtové koule. A když nás chtěl někdo pohostit, vytáhnul místní tvrdý chléb s kompotem a teplým čajem.

Nomádské sportovní umění se nezapomíná

Spousta lidí ví, že Kyrgyzové byli odjakživa nomádi – kočovali z místa na místo. Do jisté míry platí neustále, že dle ročního období přesouvají svá obydlí (často jurty) z místa na místo. A není náhodou, že Kyrgyzstán pořádá Světové nomádské hry. Zapomeňte na veškerá sportovní utkání, co znáte. Nejoblíbenější nomádská hra se nazývá Kok-boru. Ta spočívá v tom, že se dva týmy na koních přetahují o mrtvolu bezhlavé kozy a snaží se ji umístit do daného pole. Prostě taková normální veselá hra... Dále se věnují například Alys – druhu wrestlingu, lukostřelbě na koních, lovu pomocí chrtů a mnohým dalším disciplínám.
Logo Světových nomádských her
Logo Světových nomádských her

CestoVečery

Chceš se o Kyrgyzstánu dozvědět víc a poslechnout si celý příběh o Dominikovo cestě? Vydej se 5. září v 19:00 na setkání CestoVečery, kde se vše dozvíš. Přednášky v příjemném prostředí Kavárny, co hledá jméno povede nejen Dominik, ale i Natálie Maliosová a Michal Pivrnec, kteří ti povypráví o svých cestách po indonéském ostrově Sulawesi. Své místo si jednoduše rezervuj ZDE!