Dobrodružství
DENÍK CESTOVATELE: Z Indie do Nepálu na koloběžce
Je to asi měsíc, co jsme ti představili Marka Jelínka. Vzpomínáš? Je to ten chlápek, co se rozhodl ujet 9000 km naskrz Asií na koloběžce. Čti, co ho potkalo v druhé části jeho cesty - v Nepálu.
Markovým cílem je dostat se na koloběžce z Nového Dillí až do Singapuru. Cestou plánuje zastávky u Tádž Mahalu, právě v Nepálu, kde se momentálně nachází, v Bangladéži, kde v rámci projektu Dobroběžka navštíví školy, provozované českou organizací ADRA, dál se vydá do Barmy, Thajska, Laosu, Vietnamu, Kambodži a Malajsie.
Jak se žije v Nepálu?
© Marek Jelínek
První část z Markova deníku jsme zveřejnili asi před měsícem. Z Nového Dillí cestoval naskrz Indií, poznával místní zvyklosti, ochutnával jídlo, bavil se s lidmi kolem ale hlavně každý den cestoval a přibližoval se tak po kouscích svému cíli. Jestli tě první část příběhu o pokoření Asie na koloběžce minula, můžeš všechno dohnat v článku ⇩
Mohlo by tě zajímat
Kam Markova cesta pokračovala a jak zvládá svou misi? Už to nebudeme natahovat, necháme to na něm, aby ti všechno sdělil sám.
S KOLOBĚŽKOU ASIÍ - ČÁST DRUHÁ, NEPÁL
Slyším zvonky, hlasité chorály, zpívání a šplouchání vody. Je přesně 4:40 ráno a já se ocitám na jednom z ghátů tady ve Váránasí. Je tady tolik lidí! Konečně! Jsem tady!
Váránasí očima Marka Jelínka
© Marek Jelínek
Zrovna probíhá ceremonie na uvítání nového dne. Město pulzuje spiritualitou a energií všeobecně. Lidé jsou veselí a provádí svůj každonenní rituál - koupání se v Ganze. Je to fascinující pozorovat ten ruch a být toho součástí. Tolik vůní! Tohle město prostě nikdy nespí, není divu, že jej hinduisté a budhisté prohlašují za svaté. Zaplavuje mne radost, že těch 918 ujetých kilometrů z Dillí až sem na koloběžce nebylo jen tak.
Pravidelný rituál
© Marek Jelínek
Chvílemi mám pocit, že se tu od starověku nic nezměnilo. Kdybych nepostřehl, že 300 metrů ode mě za rohem je krámek s mobilními službami, tak bych tomu fakt věřil.
Vždycky jsem si přál tady jednou být, zažít tu atmosféru na vlastní kůži a nikdy by mě nenapadlo, že tu na sebe budu jednou poutat pozornost se svou červenou koloběžkou.
Když na tebe dýchne atmosféra a historie
© Marek Jelínek
Vzpomínám na Amazonku z minulého roku... Nedá se to úplně srovnat, ale přesto zapřemýšlím nad tím, že lidé tady v tomto místě si té řeky váží. Váží si tohoto místa, a tak lze vidět, jak pracně čistí okolí své řeky a okolí budov. Vidím odpadkové koše, což je vůbec poprvé. Ty jo, je tu fakt čisto!
Poslední tváře Indie
© Marek Jelínek
Zůstávám tu dva dny a pak nasedám zase na koloběžku a uháním směr Nepál. Ta horka se tu nedají vydržet. 50 stupňů je už moc. Zdolávám svou první tisícovku a ocitám se ve městě Gorakhpur. Jsem 95km od hranic s Nepálem.
Stylově se loučím s Indií, která mi ještě na posledních kilometrech před hranicema ukazuje, čeho je schopná v podobě silného bočního větru, vířícího prachu, a...máme tu novinku, opice.
Mohlo by tě zajímat
Uhýbají mi z cesty, nevěřícně s otevřenou pusou. „Nemám teď čas si vás holky vyfotit, příště.“ Mezi tím vším zmatkem slyším troubení slona, který si to s řidičem mašíruje podél krajnice. Indie mi ještě neřekla poslední slovo, protože se přes ní musim vrátit do Bangladéše. Je divoká, barevná a Indové jsou šílení. Přesto mi tahle země přirostla k srdci.
A jak cestuješ do práce ty?
© Marek Jelínek
Dobrý den já jsem z České republiky a jedu na Everest! Pan úředník na imigračním vykoukne z okénka, zakroutí hlavou a dává mi nepálské razítko do pasu. Zastavuju v ubytovacím zařízení jménem Joshi, kde přespím a kde se přiotrávím po jejich omeletách, které si už nikdy v životě nedám. S žaludečními bolestmi si to ráno jedu směr Phokara.
Do Nepálu už je to jen kousek
© Marek Jelínek
Najednou se začínájí na obzoru rýsovat hory. No, tak už to začíná. Teploty spadnou na 23 stupňů a já tady teď tlačím koloběžku do prvního kopce a druhého kopce a třetího kopce. Po 40 kilometrech se cítím úplně na dně. Ještě že mi Natasha Bedingfield do sluchátek zpívá, že mě miluje. No a když už mám za sebou asi stý kopec, přichází opravdu velmi zlý mrak, ze kterého padají kroupy velikosti ping-pongového míčku. Jednu schytávám i mezi oči, abych snad neměl pocit, že se mě to netýká. Mám dost.
Mohlo by tě zajímat
První výhledy na hory jsou fascinující
© Marek Jelínek
Po 20 minutách je po všem, ale není vidět na krok, protože je všude mlha. Pokračuji dál, ve městě Tansen prostě dneska přespím! Přichází druhý zlý mrak. Promočený až na kost se nenechám prostě odradit a tlačím svou koloběžku do posledního kopce. Přichází třetí zlý mrak. Kroupy jsou úplně všude, ve městě přestala fungovat elektřina, zastavil se silniční provoz, dochází ke kolapsu. Teplota 13 stupňů a pociťuji zimu! Marku vítej v Nepálu!
Úžasné výhledy střídají další úžasnější výhledy
© Marek Jelínek
Do Phokary mi zbývá 111 kilometrů, odtamtud jsou hezké výhledy na Annapurny, ale něco mi říká, že tohle bude ještě hodně bolet.
Baví tě cestovatelské články? Sleduj Red Bull Adventure na Facebooku nebo na Instagramu a nenech si ujít další tipy pro dobrodruhy.