Chtěl jsi být vždycky fotografem, pamatuješ si na své začátky?
Před 13 lety jsem „poprvé“ chytil foťák do ruky a už jsem u toho zůstal. Bylo mi 16. Tehdy jsem na líbimseti.cz našel fotografa, který se tím do dneška živí. (Zdravím Kubo!) Začal jsem se s ním o focení bavit. On mi vysvětlil základy. Já jsem doma vzal foťák, co ležel ve skříni a šel jsem zkusit udělat pár fotek. Do dneška si je pamatuju, v té době jsem vůbec nevěděl, jak foťák funguje. Byl jsem překvapený, že existuje nějaká hloubka ostrosti.
Nasvítil jsem si klávesnici od počítače a zjistil jsem, že když vypneš automatický režim ostření, můžeš ovlivnit ostrost jednotlivých písmen. Nebo jsem si vzal dva A4 papíry, nalepil je ke skříni kolmo na sebe, pak jsem na ně položil šišku, nasvítil to stolní lampičkou a vytvořil jsem si první umělé studio. To byly první cvaky, které jsem udělal.
Zkoušel jsem venku makro fotky, západy slunce, pak jsem se domluvil s první holkou.
Proč zrovna holky? Na začátku všichni fotí přírodu nebo tak, ty sis hned troufnul na holku?
Protože jsem úchyl. Hah. Bylo mi šestnáct, byl jsem v pubertě. To je období, kdy tak nějak začínáš nahánět holky. Prozkoumáš ty změny ve vašem chování. První sex a tak. Když ti v tom věku holka sáhne na stehno, začneš se třepat jak zadní sedadla v autobuse. Určitě mě to ovlivnilo v téhle rané fázi. Byla by lež, kdybych říkal, že ne.
Přiživoval jsem se jako student, fotil jsem maturitní tabla, interiéry hotelů nebo kaváren a svatby.
Často fotíš při západu slunce. Jaká je tvoje nejoblíbenější expozice?
Přesně tak, nejraději fotím při západu slunce, to je nejkrásnější část dne. Zlatá hodinka. Miluju protisvětlo. Koukáš do foťáku a vlastně tě to oslepuje. Většina lidí má zafixováno, že proti slunci se nefotí, ale pro mě jsou to nejlepší fotky. Často fotím na krásných místech v nejkrásnějším období. Z ateliéru takové emoce nikdy nedostanu. Nejsou tam.
Podle čeho vybíráš potenciální modelky, používáš k vyhledávání sociální sítě? Stalo se ti, že jsi s výběrem „slečny“ někdy narazil?
Holky hledám převážně na Instagramu. Občas na ulici, v kavárně, v baru. Hlavně u holek z Instagramu se může stát, že si úplně nesednem. Některé na focení přemlouvám i pár let. Někdy fotit chtěj, ale maj přítele, kterej si to nepřeje. Pak prostě musíme počkat, až se rozejdou. Hah.
Jaký je tvůj názor na Pražáky a módu? Má podle tebe Praha styl?
Lidi, kteří se považují za největší underground, jsou ve skutečnosti ten největší mainstream.
Nemám nic proti extravagantnímu oblečení, ale musí se člověk umět obléct. Ani já to neumím extra zajímavým způsobem, tak to nedělám.
Já jsem se zasekl ve skatové bublině, je mi takhle dobře. I přesto, že mám svojí značku, tak to tolik neřeším. Dneska to je často tak, že čím víc módu řešíš, tím jako větší idiot vypadáš. Nicméně když má někdo skutečnej, osobitej styl, tak to dokážu ocenit.
Jak vnímáš ostatní české značky na scéně, kde se pohybuješ?
Ostatní značky vnímám jako pozitivní konkurenci, ale chci jim ukázat záda.
Vraťme se zase na chvíli o krůček zpátky, jaké byly první impulzy k vytvoření Girls Without Clothes?
Trochu mě ovlivnil Alexander Tikhomirov. Fotil holky, pak je začal točit. Dneska to je, jak sám říká, profesionální filmmaker & lifestyler. Čerpal jsem z něho inspiraci, jelikož jsme svým způsobem dělali to samé. Děláme stejné sporty. On je ve všech výrazně lepší, ale já jsem zase ležel „čtyři roky“ v nemocnici, zatím co on pokračoval ve svém vývoji. Tím nechci říct, že kdybych neměl nehodu, tak jsem stejně dobrej jako on... Už tehdy jsem chtěl fotit pro jiné značky, ale nikdo se mi neozval, tak jsem si založil svoji. Věřil jsem svým fotkám, že zvládnou prodat věci.
První myšlenka byla, že budu tisknout svoje fotky na trička a teď se k tomu zase vracím.
Před půl rokem jsi otevřel kamenný obchod v Praze, jaké jsou plány do budoucna, máš nějakou vizi?
Už se to rýsuje. Vize jsou dvě. Jedna z těch vizí je vybudovat vlastní šicí dílnu. Chci, aby výroba byla od A do Z tady v Česku. Chtěl bych se zavděčit zemi, ve které žiju. Mít to všechno pod kontrolou, je to takový můj závazek. Můj sen je vytvořit kvalitní značku, která bude vyloženě českým produktem. Zároveň bych si přál, aby se GWC prosadilo v rámci Evropy, abychom mohli být hrdí, že například evropské celebrity oblékají českou značku.
Do budoucna bych chtěl v Evropě otevřít několik kamenných obchodů. Třeba v Amsterdamu, protože Red Light District a Girls Without Clothes k sobě prostě sedí.
Ostatní značky si zakládají na arzenálu influencerů a ambassadorů, má i GWC nějakého?
Ano, mě.
Ok, kromě tebe?
Oficiálně nemá, ale bude je určitě mít. Moji ambasadoři nebudou muzikanti ani sportovci, ale primárně fotografové. Dává mi to takhle smysl.
Nebudeme si nic nalhávat, GWC je poněkud rozporuplná značka, dokonce by mohla někoho pobuřovat. Potýkáš se s tím nějak?
99% lidí je s tím v pohodě a to 1% s tím má problém a občas dost nahlas projevuje svůj názor. Vždycky nad tím přemýšlím a snažím se toho člověka pochopit. Snažím se přijít na to, co ho na tom vlastně tak sere, ale ve výsledku nad tím mávnu rukou. Pokecám o tom s kámošema, vyslechnu si názor třetí strany. Buď ho pochopím, nebo ne a jdu dál.
Když se bavíme o tom 1% s negativním názorem, máš vypozorované, o jaký typ lidí se jedná?
Jsou to často feministky. Pořád jsme ale značka, která fotí oblečení na holkách, které ho primárně kupují. Máme i pánskou módu, ale primárně většina prodejů směřuje k holkám. Takže si vlastně říkám, koho ty feministky obhajují? Koho se zastávají, když očividně samotné holky to nijak netrápí.
Jde o to, že mám nulové znalosti z historie a politologie a právě většina lidí s negativním názorem to podkládá argumenty z historie, jak se společnost vyvíjí, a co je na tom špatně. A mně se proti tomu těžce argumentuje. Hlavní věc, která mě trápí, je ta, že pod negativní komentář plný inteligentních argumentů mě brání někdo ve stylu: „Jsi debilní feministka, měl by tě někdo vojet.“ A to je problém. Napadat inteligenci burantsvím. Není mi příjemné, že se mě někdo zastává touhle formou.
Snažím se je respektovat, ale mě by nebavil svět, kdyby v něm nebyly zadky a nahatý holky. Mně se to líbí, mám to rád.
Pamatuješ si na první kousek oblečení, který jsi udělal?
Ano, to bylo ještě před brandem. Udělal jsem si tričko sám pro sebe a lidi mi říkali, že je to super. Byla to koláž šesti fotek, když jsem byl ještě na invalidním vozíku. Zastavili jsme autem se dvěma holkama v jednom podjezdu. Já pak fotil z invalidního vozíku skrz otevřené dveře toho auta, jak se ty dvě polonahý holky líbaj na zadních sedačkách.
Teď trochu odlehčená otázka, jaký je tvůj největší sen?
Chci se primárně bavit. Nemám žádnej konkrétní sen. Nesnáším nudu. Baví mě sportovní auta, motorky, sněžný skútry, vodní skútry, wakeboardy, skate, hory, oceán. Příští rok si chci udělat parašutistický kurz. Houpat se v GWC tričku Skills Neojebeš na helikoptéře s padákem na zádech.
Máš předešlé zkušenosti s marketingem a budováním brandu nebo to byl pokus/omyl?
Už když jsem fotil, měl jsem svoji fanpage na Facebooku, takže malé zkušenosti jsem měl. A už předtím jsem zlehka podnikal, byla to malá neoficiální firma na tvorbu maturitních tabel. Řešil jsem vlastní logo, když jsem odevzdával fotky, balil jsem to do originální krabičky, to všechno bylo před GWC. Takže jsem z toho určitě těžil.
Na Instagramu máš okolo 17 tisíc followerů, stálo tě to hodně úsilí nebo nahatý holky jsou dobrý tahák?
Tak je to čtyři roky každodenního postování a obsahu, který má nějakou hodnotu. Není to prsaté selfíčko doma v koupelně. Není to hned a není to samo. Hlavně jsme až do října 2017 jeli bez placené reklamy.
Reach bez placené reklamy byl obrovský. Když to dneska řeknu v nějaké reklamce, kroutí nad tím hlavou, jak se nám to mohlo povést
Ještě poslední otázka. Mohl bys nám říct, na čem teď momentálně pracuješ?
Před pár dny vyšla nová kolekce. Takže teď pracuju primárně na tom, abychom to rychle prodali. 15. ledna letím sám na 6 týdnu do Bangkoku a okolí, tak už bude třeba začít se připravovat i na tohle. Bude to poprvé, co budu brand řídit takhle dlouho na dálku. Uvidíme, jak to dopadne.