Trénink
Ze života kaskadéra. Co obnáší kaskadérská práce a jaké s sebou nese výzvy?
Trhačky, hoření, pády, bojové scény a mimořádné fyzické výkony - jen zlomek toho, čemu musí v práci čelit. Čti rozhovor s Markem Svitkem a získej představu o životě profi kaskadérů.
Ačkoli jsou v podstatě neviditelní, jsou to právě kaskadéři, bez kterých by dnes nevznikl snad jediný film. Jsou to také oni, kteří z jakéhokoliv sebenešikovnějšího herce vytvoří absolutního zabijáka a mistra všech existujících a snad i neexistujících bojových umění. A přestože na jejich práci u filmu tolik záleží, v podstatě se toho o tom, co doopravdy dělají, moc neví.
Marek Svitek
© Matěj Třasák MakeTrend Production
Potkali jsme se v Praze s člověkem, který nám pomohl prolomit tohle filmové tajemství a který nám ve svém vyprávění dovolil nahlédnout do zákulisí filmových a seriálových natáčení trochu odlišným úhlem pohledu. Tím člověkem je Marek Svitek, kterému ale nikdo neřekne jinak než Tatanka. Marek je 32letý Moravák původem z Karviné, který od malička žije v Praze a věnuje se kaskadérství už spoustu let. Původně hyperaktivní malý karatista a později profesionální kick-boxer se brzy stal součástí komunity, o jejíž práci ti víc prozradí v rozhovoru.
Pamatuješ si, kdy jsi s kaskadérstvím začal? Co byl tvůj první projekt?
Byl to český seriál Josef a Ly, kde jsem dabloval mladého asijského kluka, který měl v nějakém parku předvést něco z bojových umění a snad i skočit salto. Ten herec takové věci nedělal, proto mě zavolali, čímž začala moje kaskadérská cesta. S tou skupinou, která mě tam vzala, jsem pak ještě nějaký čas spolupracoval. Teď už jsem ale asi 10 let součástí nejúspěšnějšího českého kaskadérského seskupení Filmka Stunt Team, které funguje pod vedením Ládi a Robina Lahodových.
Dablérská práce
© Archiv
Dneska už se ale nevěnuješ jenom kaskadérství před kamerou, ale někdy jsi i koordinátorem. Vzpomeneš si, jaký film nebo seriál jsi koordinoval poprvé?
Jasně, to byl seriál 12 Monkeys. Byla to třetí série nového seriálu, většina se točila v USA, ale pár dílů se vydali natočit sem k nám.
Mohlo by tě zajímat
V čem vlastně spočívá role koordinátora? A v čem se tahle pozice liší od toho, co dělá kaskadér?
Kaskadér dělá akce před kamerou, někdy dabluje herce, což znamená, že za ně zaskakuje, pokud jde o něco nebezpečného nebo pohybově náročnějšího. Tím je myšleno, že jde o takové prvky, které by se herec učil zbytečně dlouho, a nebo by se je v rámci dané produkce vůbec nestihl naučit. Reálně pak jde o to, že z herce chceme najednou mít bojovníka, měl by být v místě nějakého výbuchu, nebo by měl například absolvovat bouračku. Tohle jsou věci, které za něj bude dělat kaskadér „dablér“. Pokud nejde o dablování, pak se většinou jedná o nějaké akce před kamerou, kdy s herci (nebo jiným kaskadérem) kaskadér bojuje, střílí nebo dostává zásahy nějakou zbraní, padá z výšek, topí se, hoří, jede rychle na koni nebo bourá v autě či na motorce a tak podobně.
Oproti tomu koordinátor je člověk, který daný tým kaskadérů určitého projektu řídí a organizuje a společně s režisérem, s kameramany, se speciálními efekty a dalšími departmenty vymýšlí, jak jednotlivé scény budou vypadat a co se v nich bude dít.
Koordinátor je vlastně takový organizační a kreativní prvek kaskadérského týmu.
S výhledem na město
© Matěj Třasák MakeTrend Production
Kaskadér by tedy měl být nejen fyzicky zdatný, ale zároveň by měl být schopný hrát pro kameru. Jakým způsobem se člověk na takový výkon musí připravovat? Kolik času reálně stráví na trénincích a zkouškách?
To hodně záleží na tom, jestli se zrovna točí, nebo ne. Pokud nejsme na žádném projektu, tak těch tréninkových jednotek většinou bývá víc. Průměrně si troufám říct, že absolvuju tak dva tréninky denně. Mezi nimi se snažím mít alespoň jednou v týdnu den volna. V celku si myslím, že člověk stihne tak 10-12 tréninků za týden. Je to dost proměnlivé, někdy máš dny, kdy zvládneš i tři tréninky, někdy jsem zas rád, že stihnu aspoň jeden krátký.
Když natáčíme, tak máme velké množství tréninků v rámci samotných příprav. Kaskadéři se připravují a trénují v práci, kde tvoří choreografie bojů, šermují, věnují se boji beze zbraně, jezdectví, nebo zkouškám v autech, motorkách, či práci na lankách. Tyhle přípravy jsou většinou několikahodinové a jsou rozfázované do celého dne, kdy se zkouší třeba i několik akcí za sebou. V rámci příprav velkých bitev se například během dne musí nazkoušet náročné choreografie, které zaberou spoustu času.
Adrenalin na denním pořádku
© Archiv
Když mluvíš o šermu, bojových sportech a jezdectví, dokážeš říct, s jakými ať už sportovními nebo uměleckými disciplínami se kaskadér nejčastěji setká? Jaké činnosti by měl universální kaskadér ovládat?
To je těžké říct. Určitě čím víc činností člověk ovládá, tím líp. Já jsem zastánce toho, že by člověk měl mít jednu svou specializaci, a pak by měl ovládat co nejvíc věcí, které jsou nějakým způsobem akční - ať už jsou to auta, koně, lezení, bojová umění, gymnastika, akrobacie a podobně. Úplný základ je podle mě jakýkoli bojový sport a jakákoli forma akrobacie a gymnastiky, aby se byl člověk schopný orientovat ve vzduchu a aby se naučil dobře padat. Jakákoli další akční disciplína navíc je samozřejmě výhodou.
Bojové sporty jsou základ
© Matěj Třasák MakeTrend Production
Vybavíš si kolikrát jsi musel absolvovat náročné akce, jako jsou hoření, pády z výšek nebo bouračky.
Všechny tyhle akce rozhodně nejsou každodenní záležitostí, ne v každém filmu pořád někdo hoří nebo padá z výšek. Nejsem specialistou na auta, přes ně máme v týmu jiné profíky. Jednou jsem měl možnost si na zkoušce převrátit auto přes střechu a byl to super zážitek a zkušenost.
Hoření mám za sebou něco kolem deseti a co se pádů z výšek a lítání na lankách týče, tak to asi už nespočítám, toho bylo celkem hodně.
Ze života Tatanky
© Matěj Třasák MakeTrend Production
S jakými akcemi se v práci setkáš nejčastěji? Když se řekne kaskadér, člověk si představí někoho, kdo denně ještě před snídaní stihne třikrát skočit z mostu a každou minutu riskuje svůj život. Jak je to doopravdy?
Natáčení jako takové je hodně o čekání, je to komplexní a zdlouhavý proces! Co se ale kaskadérství týče, tak se často setkáváme s jakoukoliv formou boje nebo šermu a nějakými způsoby zranění nebo umírání. Každou chvíli tě někdo zabodne, uhodí, nebo někam spadneš. Důležité proto jsou i reakce na bolestivé podněty, ať už na bodné nebo řezné rány, postřely, a nebo knock-outy. Tohle platí, pokud nejde o kaskadéra specialistu. Někteří se například specializují jen na koně a jezdectví či jiné disciplíny, proto se nejčastěji setkají s pády z koní, nebo s bojem v sedle. Jsou také specialisté přes auta, ti se zase soustředí na precizní řízení a do bojových akcí se tak často nedostávají.
Hoření a výbuchy jako součást pracovní doby
© Archiv
Mohlo by tě zajímat
Dokážeš si vzpomenout, kolikrát ses dostal k dablování herců? Je to v rámci kaskadérství na denním pořádku?
Myslím, že to bude tak mezi deseti a dvaceti. Občas je to spojené s něčím opravdu specifickým a třeba jde jen o jeden jediný den, kdy je potřeba, aby herec nějakým způsobem v záběru zkolaboval, nebo ho někdo zraní. Pak jsou ale taky případy, kdy jsi dablérem jednomu herci po celou dobu natáčení, což může trvat i měsíce.
Čím víc sportů ovládáš, tím líp
© Matěj Třasák MakeTrend Production
Pokud se k staneš něčím dvojníkem na tak dlouhou dobu, přibývají ti k tomu i nějaké speciální povinnosti? Co všechno musí takový dablér obstarávat?
Během příprav se musí účastnit všech zkoušek a spolupracovat s koordinátorem na vymýšlení choreografií a jednotlivých akcí, které pak následně učí samotného herce (myšleno ty části scén, které může dělat sám herec).
Dnes to funguje tak, že se dablér stará o svého herce, což znamená, že ho učí i další věci, které mu během natáčení můžou být k užitku.
Kromě toho mu například připraví a doporučí chrániče na danou akční scénu, kterou s ním projde a ukáže mu, na co si má dávat pozor a vysvětlí případná rizika jednotlivých scén. Čím je to složitější projekt, tím víc má dablér povinností.
Dostaneš se v téhle pozici i k práci se zvířaty?
To se děje často. V jedné scéně mě kousali psi, pak jsme neustále v obklopení koní, něco jsme točili s medvědem. Velmi častý je domácí dobytek jako prasata, ovce a kozy, divoké kance jsme taky museli někde nahánět a jinde jsme točili s vlky. Pro mě byli rozhodně nejzajímavější ti psi. Jeden mi měl jít po ruce a druhý mě měl kousat zepředu do krku, to bylo dost nepříjemné. Ten pes šel po hračce, kterou mi dávali za krk, takže jsem musel reálně uhýbat a můžu říct, že to byl docela adrenalin. Jo! A krávu jsme jednou zapalovali. Ale samozřejmě se jí nic nestalo.
V akci
© Lukáš Zrůst
10 NEJ MARKOVY KARIÉRY
Předem bych chtěl říct, že určit „nej” u některých zážitků a projektů je skoro nemožné, takže vyberu vždycky jen jednu odpověď. Dost často je ale těch „nej” víc a každý z nich má svoje specifikum, takže se tohle těžko určuje.
- Nejvyšší pád: 15 metrů do airbagu
- Nejdelší projekt: Do teď seriál Britannia, ta trvala cca 9 měsíců
- Nejhorší kostým: Asi 30 kilový astronautský skafandr, většinu času na lankách, blízko velkých světel. No, pár kilo jsem v tom kostýmu vypotil.
- Nejtěžší bojová scéna: Nečekaně jedno z nejzvláštnějších bylo natáčení pro Duracel, kde jsem dělal králíčka s lightsaberem v ruce a musel jsem bojovat asi s patnácti lidma. Náročný to bylo v tom, protože se to celý dělalo v úplný tmě, a ty světelný meče nás dost ozařovali. Když před sebou vidíš 15 světýlek a nic víc, tak najednou nejsi schopný určit, kdo je kdo a kdo stojí za kým, navíc tě ty blížící se světýlka oslepují. Nakonec na mě museli křičet jména a já naslepo dělal, co jsem měl a doufal jsem, že to vyjde dobře a nikdo se nezraní.
- Nejlepší catering: Georgie’s kitchen. Nejlepší keťas v Čechách :)
- Nejextrémnější pracovní zážitek: Skákali jsme z mostu na jedoucí vlak a museli jsme se trefit na konkrétní vagón, protože ty před ním i za ním byly plný aut a jiných věcí a tenhle jediný vezl písek. Já neměl možnost zkoušet, protože to měl dělat někdo jiný, ale ten se bohužel zranil. Skákali jsme dva najednou a před námi ještě jeden člověk. Ten se v den natáčení bohužel taky zranil, takže jsem z toho neměl nejlepší pocit, když to vyřadilo dva lidi. Nakonec to pak ale dopadlo dobře.
- Nejultimátnější trapas: Přišel jsem velmi pozdě (o 2 nebo 3 hodiny) na zásadní zkoušku. Zkoušela se bitva asi se šedesáti kaskadéry a poprvé se měl přijít podívat hlavní kameraman a režisér. Protože jsem jel pozdě a nevěděl jsem, kde se parkuje a kde byl sraz, tak jsem autem přijel přímo doprostřed toho placu, během toho, co všichni zkoušeli. Takže mě čekalo bouřlivé posměšné přivítání od všech kamarádů a omlouvy našemu koordinátorovi, který měl naštěstí pochopení.
- Nejsložitější zbraň na zacházení: Lightsaber ve tmě.
- Nejzábavnější scéna: Jednou jsme v Holandsku točili reklamu, kde jsme s kolegou byli zavření v obrovském třímetrovém slonovi. Když si po deseti hodinách uvědomíš, že jsi zavřený ve slonovi, tak je ti do smíchu.
- Nejdražší vybavení, co si pro tuhle práci musel pořídit: To bude asi vybavení na potápění, set všech chráničů dohromady, nebo harnesy na zavěšení na lanka. To nejsou úplně levný věci na pořízení.
Mohlo by tě zajímat
Baví tě naše články se sportovní tematikou? Prohlédni si sekci Fit, sleduj Red Bull na Facebooku nebo na Instagramu a zůstaň v obraze!