BIKE
Tento muž ujel za rok 120 000 kilometrů na kole
Kurt Searvogel zlomil 76 let starý rekord a my se podívali na to jak.
Stálo ho to 7 kol, pět párů bot, rozvod, svatbu a 320 kilometrů denně... Ale dokázal to. Kurt Searvogel konečně pokořil rekord Tommyho Goodwina v nejvíce najetých mílích za rok. Zvládl jich 76 076, což je 121 721 kilometrů.
Důležitá fakta:
Proč?
Bylo to popisováno jako nezdolatelný rekord. Ale já rád řeším problémy... Měl jsem peníze, schopnosti a svou současnou ženu Aliciu, tak jsem do toho šel.
Proč rekord 75 065 mil vydržel tak dlouho?
Jednak kvůli vzdálenosti, za druhé kvůli nákladům. Spočítal jsem si, že míle vyjde člověka na dolar. Spousta lidí nevidí ty věci s tím spojené...
Příprava?
Triatlony, ultra maratony a také závody Race Across America. V roce 2014 jsem pokořil rekord tohoto podniku a mé tělo i nohy byly ok, tak jsem si řekl, že bych to mohl zvládnout. Ale měsíc jsem ještě radši jezdil každý den, abych se ujistil, že to zvládne i můj zadek.
Kurt a Alicia
© Kurt Searvogel
Jak sis vlastně vybíral trasu?
Podle počasí, začali jsme na Floridě a pak se vydali do Arkansasu, Wisconsinu na léto a pak zase na Floridu na zimu... Jel jsem také dost podle větru a když prostě nebylo kam jet, dal jsem si okruh nějakým místem, abych se silnému větru vyhnul.
Myslel sis někdy, že to nedáš?
Občas ano, hlavně Alicia se stresovala, protože jsme často jeli po silnicích, kde byla vysoká šance, že člověka trefí auto.
A pak byl pět dní hurikán, už jsem viděl, jak ten rekord prokluzuje mezi prsty, ale dokázal jsem to najet.
Průměrně jsi najel za den 320 kilometrů, jak na to?
Důležité je zachovat stálou rychlost. Nepotřebuješ zbytečně ztrácet síly, když jedeš do kopce, prostě si dej lehčí převod... Chce to pořád šlapat. Ale je tam drobné úskalí, když pořád děláš to samé, svaly si zvykají a unavují se. Občas to tedy chce změnu.
Jídlo po dlouhém dni
© Ian Dille
A co mentální stránka věci?
Je to jednoduché, prostě každé ráno sednout na kolo a rychlostí zhruba 24 km/h šlapat tak 14 hodin.
Takže nebylo ráno, kdy se ti nechtělo?
To ne. Začít šlapat není tak těžké, byly sice dny, kdy jsem z toho chtěl sesednout, ale začal jsem vždycky.
Byl jsi na hodně místech, které bylo nejlepší?
Do hlavy se mi zapsalo Natchez Trace v Mississippi, to byla chráněná dálnice s rychlostním limitem 80 km/h, tam se šlapalo dobře. Door County ve Wisconsinu má hezké stezky a Lake Michigan a pobřeží Floridy také stály za to.
Co bylo nejvíc nepříjemné?
Když pršelo. Já jsem cyklista spíš do pohodového počasí. A taky strach z toho, že mě trefí auto. Hodně se toho bála Alicia, a tak mi dala reflexní dres a nabarvila helmu na oranžovo.
Podpora na cestách
© Ian Dille
Nikdy jsem nepřestal, nevynechal jediný den. Pětkrát jsem spadl, měl arytmie, ale vždy pokračoval. A i když jsem měl v jeden den svatbu, stejně jsem dal 280 kilometrů.
A co jsi jedl?
Ovesnou mouku a vajíčka jako první snídani, pak jsem měl druhou. A pak první a druhý oběd... Jedl jsem každé tři hodiny a byl důležitý i pitný režim. No ale když už jsem nešlapal, často jsem si dal pizzu.
Vstříc rekordu
© Ian Dille
Jak jsi se cítil v cíli?
Vyčerpaně! Alicia chtěla, aby to konečné číslo bylo 76 076 mil a když už jsem myslel, že je konec, v pokoji jsme to zpětně měřili a zjistili, že mi chybí 8 mil. Tak jsem jezdil kolem hotelu, abych to zarovnal.
A co teď?
Já s dlouhými vzdálenostmi skončil, ale teď chce svůj roční rekord zdolat Alicia.
Máš rád svět rekordů? Sleduj nejdelší přechod slackline na světě v českém podání nebo zdolání přetěžké skály.