Pod Kůží: TARLITO
© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House
Urban

POD KŮŽÍ: Snil jsem, že budu v nějakém studiu zametat, vzpomíná Tarlito

Nová série seriálu Pod kůží se posouvá od těch, co tetování nosí, k těm, kteří tetování tvoří. Poznej s námi legendy českého tetování.
Autor: Lu Gregorová
9 min readVydáno:
Další díl seriálu Pod kůží nás zavádí do pražského Starého Města. V Týnské uličce je studio ONE LOVE TATTOO. To je spojené s výrazným jménem, tatérem, který vystupuje pod přezdívkou Tarlito a vlastní je mu styl, který se nazývá "traditional" nebo také "american traditional". Na tomto místě se událo mnoho věcí, od mnoho zajímavých hostujících jmen po návštěvu legendárního Mr. Cartoon a Estevana. Ale nepředbíhejme, protože zážitků bude hodně. Pojďte si s námi zacestovat v příběhu původem bulharského tatéra, který ale na české scéně funguje od roku 1997. Dozvíte se tak zase o něco více o historii české scény, ale také o tom, jak to vypadalo v Bulharsku a jak se tetovalo v živoucím Amsterdamu.
Když jsem začal poznávat tetování, snil jsem, že bych třeba někdy v nějakém studiu mohl klidně zametat, být na recepci, cokoliv, prostě se tam podívat a být tam. Ani jsem nešel tak daleko, že bych snil, že budu tatér.
Tarlito
Tarlito ve své základně, One Love Tattoo.

Tarlito ve své základně, One Love Tattoo.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Content Pool

POMALOVANÉ LAVICE A PRVNÍ PŘEDLOHY

Vyrůstal jsem v Bulharsku, v městě Pleven. Kreslil jsem od dětství. Už na základní škole jsem měl celou pokreslenou lavici a učitelé mi nadávali a chtěli po mě, ať ji vyčistím. Kolik mi v té době mohlo být? Možná dvanáct. Hodně jsem si kreslil loga metalových kapel, AC/DC, Iron Maiden. Ale nezůstával jsem u lavice, kreslil jsem třeba i spolužákům na tašky. Žádné fixky, ale prostě regulérní modrá propiska. V sedmé třídě jsem se poprvé dostal do blízkosti tetování. Jeden kluk poblíž školy doma tetoval. Problém byl, že neuměl kreslit a tak mě začali brát sebou. Trávil jsem čas na bytě, kde týpci seděli, kouřili, pili piva a já kreslil požadované motivy přímo na kůži. Vychytané to bylo tak, že většinou přibrali ještě nějakého mého spolužáka, který tam mezitím za mě psal úkoly. V té době jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych tetoval. Byl jsem u toho, poslouchal vyprávění o tom, že existují strojky, ale pouštěl jsem to jedním uchem tam, druhým ven.
Změna přišla až s revolucí, já jsem shodou okolností přesně v roce 1989 končil střední školu, dělal jsem nějaké brigády, pracoval na benzínce, měli jsme s kámošema new wave/punkrock kapelu U-Boat a tetování jsem začal víc registrovat. Ale stejně jako v Čechách, tetování v té době nebylo moc vidět na ulicích a samozřejmě bylo taky více spojené s kriminálem.
Na koncertech po mě občas kluci z kapel chtěli, abych jim udělal falešné tetování, které se jim pak hrozně rozmazalo a oni tam s tím chodili.
Tarlito
Jedny z prvních flashů.

Jedny z prvních flashů.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Content Pool

PŮLROČNÍ ČEKÁNÍ NA PRVNÍ STROJEK

Celé se to začalo rozbíhat kolem roku 1995, díky kamarádům, kteří měli metalový shop Bunkr. Vzadu měli volnou místnost a já jsem s nima mluvil o tom, že bych chtěl zkusit tetovat. Slovo dalo slovo a řekli jsme si, že tomu dáme šanci a v té místnosti za krámkem budu mít malé studio. Hlavní osobou byl pak náš společný známý, který žil v v Německu, jmenoval se Mony a tam tetoval ve studiu. Poslal nám katalog věcí pro tetování. Nepředstavujte si nic sofistikovanýho. Přišel prostě ceník, kde zaškrtal, co máme objednat. Žádné obrázky, žádné detailní informace. I to objednání byl neskutečný proces, nebudu to probírat do detailu, ale od objednávky do chvíle, kdy jsem tu mašinku držel poprvé uběhlo asi půl roku. Přišel balíček a já poprvé, fakt poprvé v životě viděl tetovací strojek. Strávili jsme celou noc tím, že jsme se snažili pájet jehly a nějak to zprovoznit. Jakmile jsme to dali dohromady, rovnou jsme to na sobě zkoušeli a já hned ráno měl první klienty.
Jedno z prvních tetování, které tetoval sám na sobě.

Jedno z prvních tetování, které tetoval sám na sobě.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Content Pool

Pamatuju, že jsem tetoval bez gumičky na strojku, nebyl nikdo, kdo by mi řekl, že tam patří. Až asi po půl roce se ke mě dostali první časopisy s tetováním, co poslal kamarád z Německa.
Tarlito
Celkem záhy potom krámek skončil a já jsem si nechal celý prostor. Vtipný bylo, že jsme hledali inspiraci všude. Využíval jsem třeba katalog triček z Německa, loga kapel, všemožný věci. Tetoval jsem jedničkou jehlou, takže všechno trvalo neskutečně dlouho. A měl tři základní barvy. Ale i tak to fungovalo. Vyhrál jsem třeba první místo za realistiku na konvenci ve Varně. Baví mě vzpomínat na to, že konvence nebyla jako dneska, že přijedeš a tetuješ. Člověka se soutěžní kérkou jsem si prostě přivezl se sebou, abych ji ukázal a mohl soutěžit.
Populární biomechanika

Jedny z prvních motivů

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

UČIT SE Z TOHO CO JE

V těch raných letech jsem v Bulharsku v podstatě snil o jedné jediné věci: že se podívám do nějakého studia. Klidně v něm budu od rána do večera umývat podlahu, ale dostanu se blíž tetování, získám vůbec jakoukoliv informaci, zkušenost. Nebylo od koho se učit. Mým jediným učitelem byl ten zmíněný kamarád z Německa, ale jeho mentorství spočívalo v tom, že mi v hospodě u piva dával obecné rady a já se styděl detailněji ptát. Jeden ze způsobů, kterým jsem se učil, bylo třeba to, že když jsem potkal někoho s tetováním, obtáhl jsem si do detailu každou linku, abych pochopil, jak to daný tatér tetoval. To byla pro mně v začátcích v podstatě jediná cesta, jak se učit.
...a že je na co vzpomínat.

...a že je na co vzpomínat.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

PRAŽSKÉ POČÁTKY: TRIBO

Do Prahy jsem přišel v 1997, stěhovali se sem kamarádi a říkali, že Praha je fajn. První měsíc jsem tetoval doma na bytě a pak jsem se seznámil s Michalem Burdou. Majitelem Triba, který mi nabídl jestli nechci tetovat u nich. Ve stejném roce v Praze byla velká mizinárodní konvence, kde byla neskutečná studia a já se poprvé setkal s "traditional" stylem a věděl jsem, že přesně tohle je styl, který chci tetovat. Ta láska na první pohled bylo studio American Graffiti ze San Francisca a, dnes už zesnulý, tatér Eric Hogan. Zrovna na této konvenci jsem ale vyhrál v úplně jiné kategorii. "Most crazy tattoo", s tetováním takové kukuřice, kterou má na ruce právě Michal Burda. Začátky byly asi takový jako všude, studio bylo nový, mě tady nikdo moc neznal a tak nebylo výjimkou, že jsem celý den jenom čekal. Ten začátek byl trošku boj. Fajn bylo, že už člověk mohl potkávat nějaké další tatéry a vidět jejich práce.
S hlavou rotvajlera jsem vyhrál konvenci ve Varně v roce 1995.

Portréty a biomechanika byly populární.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

KDYŽ SEN POTKÁ REALITU: AMSTERDAM

Amsterdam byl pro mě naplnění vysněné představy o tatérském světě. Dostal jsem se tam poprvé v roce 2002. Prahu jsem měl rád, ale pořád jsem cítil, že to není ono. Když se v roce 2000 pro Bulhary otevřely hranice, moji kamarádi už v Amsterdamu žili a já jsem se tam párkrát vydal, snažil se získat nějaké kontakty. A tak jsem se dostal do studia Hanky Panky, tetoval jsem tam půl roku, žil s kámošema na hausbotu a neskutečně si to užíval. Tohle studio je jedno z absolutních legend, místo, kde se nechávalo tetovat hodně rockových hvězd a pracovali tam snad všichni světoznámí tatéři. Ve studiu jsme byli čtyři tatéři, jeden mnohem starší týpek, který mě toho spoustu naučil. Nebylo to jiné v tom, že bych najendou tetoval jeden styl. Tetovalo se vše. Ale jiná byla ta péče, ten systém. Manažer se staral o vše, uklidil vám stůl, připravil strojek, když jste chtěli.
Tattoo Peter, uprostřed Bill Loika.

Tattoo Peter, uprostřed Bill Loika.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

Amsterdam byl jiný svět, žilo to tam a pro mě to byla skvělá škola.
Tarlito
Druhé místo, kde jsem tetoval bylo Tattoo Peter a to bylo neskutečné. Je to nejstarší studio v Amsterdamu, v podstatě takové muzeum, funguje od roku 1955. V té době ho stále provozovala manželka legendárního tatéra Petera. Bylo jí přes sedmdesát a nosila nám domácí jídlo k obědu. Bylo to neskutečné propojení s tradicí tetování, hodně mě to formovalo.
Shifty z kapely Crazy Town v Hanky Panky.

Shifty z kapely Crazy Town v Hanky Panky.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

PŘES ŠPANĚLSKO ZPÁTKY DO PRAHY

Na práci tatéra je super, že ji můžete dělat skoro všude. Amsterdam byl skvělý, ale měli jsme v té době malého syna a nepřišel nám moc jako město pro rodinu. Naší volbou bylo Španělsko, ale nějak jsme si já a Španělsko nesedli. Zkusil jsem tam pár studií, ať už v Barceloně nebo v dovolenkovém letovisku v Alicante, ale nebylo to ono. Tudíž když přišel hovor z Prahy, že se otevírá Tsunami a že mě tam chtějí, bylo to dobré načasování. Tak jsme se po letech cestování rozhodli, v roce 2006, vrátit do Čech, usadit se tady a pendlovat do Amsterdamu, který do teď miluju. V roce 2008 jsme otevřeli s bráchou mojí ženy, Ivanem, vlastní studio: One Love Tattoo a tím byla Praha trochu zpečetěná.
Nemálo cen a kolaborací na zajímavých projektech.

Nemálo cen a kolaborací na zajímavých projektech.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

V roce 2008 jsme otevřeli v Týnské uličce vlastní studio. Asi mi Praha byla určená.
Tarlito
Pracovní místo

Pracovní místo

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

One Love Tattoo

One Love Tattoo

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

MR. CARTOON A GRAFFITI V TÝNSKÉ ULIČCE

V One Love se, za ty léta, událo neskutečně věcí a myslím, že historek by se dalo vyprávět spousta. Ale je pravda, že jedna asi vyčnívá. A to návštěva Mr. Cartoona a Estevana (ponz.red. Mr. Cartoon je legendární tatér snad všech velkých hiphopových jmen a stojí za grafikou a logy mnoha kapel a desek. Estevan je fotograf, od počátků Cypress Hill cestující s ním a zaznamenávající historii hip hopu). Celé to vzniklo tak, že jsme věděli, že jsou v Berlíně a Ivan, bratr mé ženy, je oslovil, aby přijeli a oni řekli, že jo. První den byla taková seznamovačka, povídali jsme si, dokonce mi nabídl, abych přijel do L.A. Byl naprosto fascinovaný tím, jak je naše studio čisté. Pak Cartoon přišel s tím, že chce udělat nějaké graffiti před studiem. Nabídli jsme mu roletu, ale on snil o té zdi, co je přímo u studia. Věděli jsme, že jsme na Starém městě, ale šli jsme do toho. Samozřejmě policie na sebe nenechala dlouho čekat. Hrdinně to vzal všechno na sebe Ivan. Podařilo se nám s policisty nějak domluvit a druhý den jsme ho přemalovali. Měli jsme docela štěstí.
Kalifornské legendy

Kalifornské legendy

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

25 LET, POŘÁD MĚ TO BAVÍ

Člověk vidí, jak čas letí a doba se hodně proměňuje. Tatérů je teď tolik, že se přiznám, že už se v tom ani neorientuju. Hodně jmen se k nám hlásí na hostování a občas mi někdo řekne, že to je známé jméno a já o něm nikdy neslyšel. Mně osobně pořád baví tetovat, ani nevím, co bych jiného dělal. Je jasné, že se človek dostane po čase, obzvlášť po 25 letech, do nějaké rutiny, ale pořád to mám rád. Baví mě tradiční motivy, baví mě písmo. Co mě ovlivnilo je tablet. V dnešní době už převážnou část motivů kreslím do tabletu. Ale myslím, že můžu s klidem říct, že jsem se dost vykreslil za všechny ty léta.
Průřez prací

Průřez prací

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

Je super sledovat, jak se člověk vyvíjel.

Je super sledovat, jak se člověk vyvíjel.

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

Vzpomínky

Vzpomínky

© Lukáš Wagneter/Red Bull Media House

POD TARLITOVO KŮŽÍ

Baví tě tetování, zajímá tě kdo ho nosí a kdo ho tvoří? Sleduj náš pravidelný seriál Pod Kůží ☛ Více na redbull.cz/podkuzi!
A pokud chceš mít vše z první ruky, přidej si Red Bull na Facebooku nebo sleduj, co se děje na Instagramu!