Red Bull Basement je zpět! Český vítěz hlásá: Díky AI teď může začít každý

Hlavně velká příležitost. Existuje spousta soutěží, které ocení startupy, které toho už hodně dokázaly. Mají hotový produkt, velké obraty nebo investice. Red Bull Basement ale dává šanci nápadům, klidně úplně novým. Já jsem s Cognivibe začal dva týdny před národním finále a během měsíce mezi národní výhrou a cestou do Tokia (i během ní) jsem to dotáhl k první verzi produktu, první stovce uživatelů a zájmu od velkých firem. To podle mě přesně ukazuje, v čem je Red Bull Basement výjimečný.

Soutěží je v Česku i za hranicemi hodně, ale Red Bull Basement je unikátní tím, jak je globální. Málokterá (a upřímně asi žádná podobná) tě vezme mezi padesát nejlepších studentských founderů a dá ti možnost být v prostředí typu Silicon Valley (nebo v mém případě Tokia).

V první řadě není co ztratit. A ta šance získat zážitek, na který nikdy nezapomeneš, je obrovská. Navíc díky AI je dnes začít s nějakým nápadem jednodušší než kdy dřív.

Obzvlášť s Pavlínou Louženskou jsme hodně pracovali na celém projektu: od technologického základu až po to, jak ho odprezentovat a „prodat“. Je to dost o tom, že si člověk sám řekne, co potřebuje a kde mu mentoři nebo Red Bull dokážou pomoct. Díky tomu jsem se před globálním finálem třeba bavil jak se spoustou manažerů v Česku, tak třeba s Alexem Choupenitchem o jeho mentální přípravě. Globální mentoři z Microsoftu nebo amerických investičních fondů pak často dodali ten „západní“ styl uvažování o produktech a pitchování.

Obzvlášť v porovnání se západní Evropou a Amerikou umíme jít hodně do detailu. Je za tím substance, reálná práce a hloubka, ne jen hezké řeči. Ve střední a východní Evropě obecně často neumíme sebe a svoje produkty tak dobře prodat, ale když se to člověk naučí (a během měsíce se to naučit dá), výsledek pak často předčí i někoho, kdo umí hlavně prodávat, ale nemá za tím tu úroveň detailu.

Snažím se mít na každý den jasný plán, respektive priority a termíny jejich splnění. Zároveň si hlídám, abych si udělal prostor na sport. Typicky mám hodně práce a přebíhám od jedné věci k druhé, ale zároveň už sám používám beta verzi Cognivibe, což mi samozřejmě dost pomáhá.

Hlavně velkou inspiraci. Jednak díky ostatním soutěžícím (jak v národním, tak v globálním finále), jednak díky zpětné vazbě, která člověka motivuje posouvat projekt dál.

Bylo to dost překvapivé. Nikdo o nápadu na Cognivibe nevěděl. Když se pak dozvěděli, že letím do Japonska, ptali se hlavně, jestli se mi nevejdou do zavazadla.

Upřímně bych projekt bez přesahu dělat nechtěl. Začínal jsem podnikat už na střední a hodně jsem se věnoval e-commerce, ale ta oblast mě vlastně vůbec nebaví. Když člověk pracuje jenom proto, aby prodal další produkt, chybí tam ten drive, kvůli kterému ráno vstávám.

Už pár let se zároveň věnuju projektu Gamifit. Je to sociální podnik a máme herní fitness aplikaci, která se snaží rozhýbat děti od osmi do čtrnácti let formou, která je jim blízká. Zároveň jsem teď několik měsíců v Kodani, kde jsem organizoval velkou startupovou soutěž a pro největší technologickou asociaci tu vedu pár AI projektů, ale Cognivibe zůstává hlavní prioritou.