Rugby
Za hráče občas musí zaskakovat i fyzioterapeuti, říká ragbista Honza Páv
V Česku je 34 ragbyových klubů. O čem tento sport je, jak se mu v Česku daří a má vůbec fanouškovskou základnu? Odpovídá Honza Páv, hráč týmu Sparta Praha.
Integrita, nadšení, soudržnost, disciplína, respekt. Pilíře, bez kterých se ragby neobejde. Poprvé se ragby v Československu představilo v polovině 20. let 20. století. Jedním z průkopníků byl Ondřej Sekora, který v roce 1926 přeložil pravidla této hry do češtiny. Tentýž rok se také konala první ragbyová utkání na českých hřištích.
Právě filosofie tohoto sportu je pro mnohé hráče daleko důležitější než samotné výsledky. „Myslím si, že hodnoty, které ragby zastává, jsou pro spoustu hráčů dost zásadní. Chodí za svojí partou lidí, samozřejmě každý chce vyhrávat, ale tím, že nejsme profíci, je možná ta sociální stránka důležitější,“ přiznává hráč pražského klubu RC Sparta Praha Honza Páv.
Sparťan Honza páv v souboji s protihráči
© Miloš Březina
Tlak, aby se ragby profesionalizovalo, v Česku je a aktuálně českým ragby silně hýbe. „Za mě je největší otázka, jestli je to správně. Jestli by tak přežila ta sociální linka - chodím na tréninky, protože tam mám kamarády, ne jen proto, abych byl lepší hráč,“ přiznává Honza. Podle Honzy i v Česku začínají být lidé, kteří dostávají kompenzace nebo i platy. Neprochází to celým klubem, rozhodně ne celou ligou. Ale ta popularita roste a roste i množství nových klubů.
Je důležité k tomu přistupovat profesionálně, i když profík nejsi.
Jak to tedy funguje, když sport není profesionálním? Zbývá na něj čas, který člověk má až potom, co udělá vše ostatní. A to je na tom to náročné. „Je to jak další částečný úvazek, pokud vezmeme jen tréninky. Člověk by dnes měl dělat spoustu dalších věcí – sauna, protahování, mimo tréninky jít do fitka. S tím je ten časový vstup, co do toho člověk musí dát, čím dál tím větší,“ vysvětluje Honza. Když tohle hráči dělat nebudou, tak to ragby nemůžou hrát, protože to bolí, vzniká víc zranění a podobně. „V dnešním stylu rugby je potřeba k tomu přistoupit profesionálně, ať už tu smlouvu máme nebo ne,“ dodává Honza.
Namísto hráčů občas na hřišti zaskakuje i třeba fyzioterapeut, říká Honza
© Miloš Březina
S fungováním a organizací klubu tak i často pomáhají sami hráči. „Je třeba úplně běžné, že když už někdo nechce hrát nebo hraje nárazově, tak jde pomáhat s něčím jiným. Když zase nejsou hráči, tak jde na hřiště třeba náš fyzioterapeut. Fungujeme jako malá firma, kde nejsou různá oddělení, ale všichni dělají všechno,“ vysvětluje nedostatek lidí Honza, který sám pomáhá s propagací klubu. Nemůže tomu však věnovat tolik času, kolik by chtěl: „Protože když přestanu řešit web, tak musím jít hrát a trénovat. A to platí napříč celým českým ragby, nejen u nás. Pokud jsou v klubu lidé, kteří jsou schopni udělat něco navíc, hrozně to pomůže.“
Fanoušků tolik není, atmosféru ale vytvořit dokážou
Na běžný zápas Sparty přijde 300-500 lidí. Většinou jsou to lidé, kteří mají na hřišti kolegu, kamaráda či příbuzného. „Bylo by lepší, kdyby chodilo lidí víc. Ale když to vezmu z pohledu hráče, tak atmosféru dokážou udělat i tak,“ tvrdí Honza.
Výhoda Sparty tkví podle Honzy v počtu fanoušků, které celý klub má
© Miloš Březina
Přijít se podívat na zápas může kdokoli, většinou za symbolické vstupné jako podpora klubu - třeba Sparta Praha nemá vlastní hřiště, takže si musí každou hodinu tréninku pronajímat. „My máme jednu výhodu, že Sparta má dost fanoušků v jiných sportech. Nám se podařilo je celkem zaujmout a začali nás podporovat. Chodí na naše zápasy, třeba se sejdou na náš zápas a po něm jdou rovnou na fotbal. Sparta se v tomhle hodně podporuje,“ popisuje Honza.
Honza s částí svého týmu, Sparty
© Miloš Březina
Ragbisté se snaží zaujmout i dětské hráče. Chodí do škol a školek dělat nábory. Děti se na ragby učí celkové mobilitě, trenéři se snaží i o výchovu, aby dítě pochopilo kolektiv a ragbyové hodnoty. „Tihle lidé, kteří zadarmo nebo za nějaké symbolické kompenzace dělají trenéry, jezdí s nimi na turnaje, berou je na výlety, předávají jim hodnoty i dovednosti, to celé drží a často ukazují tomu „profesionálnímu“ Áčkovému týmu, jak by to mělo vlastně vypadat,“ přiznává Honza. A podobně je na tom i ženské ragby, i tam by bylo podle Honzy dobré se inspirovat.
„Ragby spojuje lidi, kteří by se normálně nepotkali a jsou spolu schopni něco dokázat, což je věc v současném stavu společnosti k nezaplacení. A já bych byl hrozně nerad, kdyby se tohle z toho sportu vytratilo,“ uzavírá Honza výjimečnost ragby.
Baví tě články na našem webu? Sleduj Red Bull i na Instagramu a Facebooku!