Kuba Hroneš se zapsal do dějin snowboardingu! Jeho „první“ trik na světě

Jakub Hroneš: Přišel jsem na to vtipně, jako na většinu nápadů, které mám spojené se snowboardingem. Bylo jaro, dva roky zpátky, tady u nás ve Špindlu. S klukama po škole jsme se domluvili, že si postavíme rail a půjdem jezdit. Dali jsme si tam nějakou trubku a pak jsem uviděl vystřelovák a řekl jsem si, že se z něho chci naučit něco skákat. Párkrát jsem si dal jeden underflip a říkám si „hm, to by šly i dva”. Tak jsem to zkusil a samozřejmě jsem se strašně rozstřelil, takže jsem to musel nechat na druhej den. A druhej den se mi to podařilo dát. Měl jsem z toho strašnou radost.

Jakub Hroneš: Mark McMorris. On byl takovej první ze všech, kterej začal dělat velký rotace z railu – a mně to přišlo děsně cool. Hrozně mě bavilo jeho video, když odjel z railu front board backside double cork 1170. Líbilo se mi, jak to bylo zpracovaný a jak tam měl ty kámoše a že to bylo takový přirozený. Ale on s tím taky battloval hrozně dlouho. To video bylo poprvé, co jsem si řekl, že to fakt dává smysl točit se z railu. Že je to hustý, že to funguje. Tak jsem se taky začal točit z railu.

Jakub Hroneš: Dá se říct, že se na to připravuju celou dobu, co snowboarduju. Můj první double byl cab double under flip, můj první triple byl cab triple under flip a tohle byl cab triple underflip z railu. Takže to na sebe navazuje, je to taková přirozená cesta exponenciálního růstu triku. Netrénoval jsem to z railu do airbagu, protože to nejde, ale bez railu jo – a je to dost podobný. Je potřeba si to najet a ono to pak přijde samo, stejně jako ostatní triky.

Jakub Hroneš: Poslední rok na ní pracuju možná i víc než na fyzický, snowboardový stránce. Není to úplně systematický přístup, který by byl nějak promyšlenej, spíš řeším ta témata, jak přichází. Nevím, jestli mi úplně sedí takovej ten odbornej přístup, spíš si rád povídám s lidma ze snowboardingu ze zahraničí, který se tím zabývaj. A to mi přijde, že je pro mě nejlepší.

Jakub Hroneš: Minulej rok jsem tam lítal asi 4 hodiny každej den, teď už jsem věděl, jak mám pracovat s energií a počtem pokusů. Měl jsem dva tréninkový dny, ten první jsem trénoval asi hodinu a půl a druhej den sotva 40 minut. Hned první den jsem na poslední jízdě dal double a druhej den jsem odjel doublů 5, a tak jsem si řekl, že na to kašlu a jedu domů.

Jakub Hroneš: Docela dost. Trvalo mi to asi 10 pokusů. Stín tam padá na minutu ve 12:07 a já jsem to přesně ve 12:00 dal. Takže poslední jízdu, co jsem na to měl. Ten stín vleze na odraz, takže bych jel ze sluníčka do stínu a zpátky do sluníčka, což nemám rád. Navíc sníh se pak samozřejmě taky mění. Bál jsem se, že těch pokusů už začíná být hodně a že nevydržím s energií, že už nebudu mít sílu se přitáhnout. Ale naštěstí všechny pokusy byly dost v pohodě a nijak šíleně jsem se nerozbil.

Jakub Hroneš: Jasně, od samýho začátku, celý set up jsme vymýšleli společně a pak i stavěli. Pracovalo na tom strašně moc lidí, hlavně kluci ze Snow Supportu dva Kubové a dva Filipové. Hned od začátku jsme věděli, že chceme specifický rail, který si budeme muset nechat vyrobit na míru. Strašně dlouho jsme řešili, jak ten rail bude vypadat, protože jsme potřebovali vychytat jeho délku, kdy se začne zvedat a jak dlouhej bude ten rádius na konci, aby to nebylo moc nebo málo koplý.

Jakub Hroneš: Minulý rok to se mnou hodně řešil Clemens Millauer, protože jsme plánovali, že přijede a bude jezdit taky. Bohužel to nějak nedopadlo, ale konzultovali jsme právě ten návrh setupu. Chtěli jsme docílit toho, aby ten rail končil stejně jako takovej ideální skok, takže v nějakých 37 stupních. Taky jsme řešili, jak velkej by měl být poměr úhlu dopadu a odrazu, to je big deal. Clemens je takovej můj starší snowboardingovej kámoš. Už toho spoustu natočil, vyráběl vlastní raily a s Annou si vždycky staví vlastní skok, takže bylo super to s ním řešit, protože má v tom větší zkušenosti a znalosti.

Jakub Hroneš: Šel jsem spát s tím, jak kdybych měl jít druhý den jen na trénink. Normálně vždycky večer úplně žeru videa svýho snowboardingu, ale tentokrát jsem se na ně ani nedíval. Koukl jsem se jen na jeden povedenej double z tréninku, kterej se mi fakt líbil a v ten moment jsem si řekl: bez problému. Druhej den ráno mi brácha udělal vajíčka k snídani a šel jsem.